Austen Chamberlain
Sir Austen Chamberlain, KG | |
---|---|
Ministr financí Spojeného království | |
Ve funkci: 9. října 1903 – 4. prosince 1905 | |
Předchůdce | Charles Thomson Ritchie |
Nástupce | Herbert Henry Asquith |
Ministr pro Indii | |
Ve funkci: 25. května 1915 – 17. července 1917 | |
Předchůdce | Robert Milnes-Crewe, 1. markýz Crewe |
Nástupce | Edwin Samuel Montagu |
Ministr financí Spojeného království | |
Ve funkci: 10. ledna 1919 – 1. dubna 1921 | |
Předchůdce | Andrew Bonar Law |
Nástupce | Robert Horne |
Ministr zahraničí Spojeného království | |
Ve funkci: 3. listopadu 1924 – 4. června 1929 | |
Předchůdce | Ramsay MacDonald |
Nástupce | Arthur Henderson |
Stranická příslušnost | |
Členství | Konzervativní strana Liberálně unionistická strana |
Narození | 16. října 1863 Birmingham, Warwickshire Spojené království |
Úmrtí | 17. března 1937 Londýn, Spojené království |
Místo pohřbení | East Finchley Cemetery |
Národnost | Britská |
Choť | Ivy Muriel Dundas (od 1906) |
Rodiče | Joseph Chamberlain a Harriet Kenrick |
Děti | Joseph Chamberlain Beatrice Chamberlain Lawrence Chamberlain |
Příbuzní | Beatrice Chamberlain[1][2] (sourozenec) |
Alma mater | Pařížský institut politických věd Trinity College Rugby School |
Profese | politik, státník a ministr zahraničí |
Ocenění | Nobelova cena za mír (1925) Podvazkový řád |
Podpis | |
Commons | Austen Chamberlain |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sir Joseph Austen Chamberlain, KG (16. října 1863 Birmingham, Anglie – 17. března 1937 Londýn, Anglie) byl britský státník a nositel Nobelovy ceny za mír, syn úspěšného průmyslníka a politika Josepha Chamberlaina. Jako konzervativní politik byl ministrem několika konzervativních a koaličních vlád, ve funkci britského ministra zahraničí (1924–1929) se stal laureátem Nobelovy ceny míru. Jeho mladší bratr Neville Chamberlain byl později britským premiérem a signatářem Mnichovské dohody.
Biografie
Narodil se v Birminghamu, kde se v té době jeho otec prosazoval jako úspěšný průmyslník. Vystudoval Trinity College v Cambridge, poté pokračoval ve studiích v Paříži a Berlíně, do Anglie se vrátil v roce 1888. Od roku 1892 až do smrti byl poslancem Dolní sněmovny[pozn. 1], po boku otce patřil k liberálním unionistům, později přešel ke konzervativcům. V Salisburyho vládě zastával nižší funkce civilního lorda admirality (Civil Lord of the Admiralty, 1895–1900) a státního podtajemníka na ministerstvu financí (Financial Secretary to the Treasury, 1901–1902). V roce 1902 se stal členem Tajné rady a v letech 1902–1903 byl generálním poštmistrem. Po odchodu několika členů vlády (včetně Austenova otce Josepha) v říjnu 1903 se stal namísto Ch. Ritchie ministrem financí (lord kancléř pokladu, 1903–1905). Jako konzervativec byl v letech 1905–1915 v opozici, v roce 1911 byl kandidátem na předsednictví Konzervativní strany, ale přednost dostal umírněnější Andrew Bonar Law. V koaliční vládě za první světové války byl státním sekretářem pro Indii (1915–1917) a státním sekretářem bez portfeje (1918–1919), pak byl znovu ministrem financí (1919–1921). Ve funkci lorda strážce tajné pečeti byl zároveň mluvčím vlády v Dolní sněmovně (1921–1923).
Ve funkci ministra zahraničí (1924–1929) zorganizoval mezinárodní konferenci v Locarnu (1925), poté získal Nobelovu cenu za mír (1925), stal se rytířem Podvazkového řádu (1925)[pozn. 2] a byl povýšen do šlechtického stavu. Jako ministr zahraničí připojil Británii k Briand-Kelloggovu paktu (1928). Členem vlády byl naposledy v rámci MacDonaldova koaličního kabinetu jako ministr námořnictva (1931). Z vlády sice brzy odešel, ale jako vlivný poslanec ji podporoval v Dolní sněmovně. Kritizoval však zahraniční politiku, což částečně pramenilo z jeho sympatií k fašistické Itálii. V roce 1935 byl znovu kandidátem na post ministra zahraničí, v závěru své poslanecké kariéry kritizoval politiku svého mladšího bratra Nevilla.
V letech 1925–1928 byl lord–rektorem univerzity v Glasgow, v letech 1935–1937 kancléřem univerzity v Readingu, čestné doktoráty získal v Oxfordu, Torontu, Sheffieldu, Glasgow, Birminghamu, Readingu a Lyonu.
V roce 1906 se oženil s Ivy Dundas (1878–1941), z jejich manželství se narodili dva synové a jedna dcera.
Odkazy
Poznámky
- ↑ "Od roku 1914 byl v parlamentu poslancem za volební obvod Birmingham West namísto svého otce. Joseph Chamberlain zemřel 2. července 1914, ale Austen jej nemohl v zastoupení Birminghamu nahradit automaticky. Musel se vzdát svého dosavadního mandátu za East Worcestershire, ale protože britský politický systém neumožňuje rezignaci na členství v Dolní sněmovně, musel Austen využít starého a dodnes užívaného mechanismu, totiž přijetí nevýznamného, ale korunou placeného úřadu stewarda v Chiltern Hundreds, což automaticky vede ke ztrátě mandátu (6. července 1914). O dva týdny později pak do parlamentu vstoupil za Birmingham.
- ↑ "Podvazkový řád byl od svého založení ve 14. století nejvyšším státním vyznamenáním, přičemž byl určen téměř výlučně pro příslušníky nejvyšší aristokracie, případně zahraniční panovníky. Chamberlain byl jedním z mála rytířů řádu, který neměl peerský titul. Podobná výjimka byla učiněna o něco později v případě Winstona Churchilla. Přestože oba státníci měli nepopiratelné zásluhy, Podvazkový řád jim byl udělen až v návaznosti na získání Nobelovy ceny.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Austen Chamberlain na anglické Wikipedii.
- ↑ Oxford Dictionary of National Biography. Oxford: Oxford University Press. 2004.
- ↑ Kindred Britain.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Austen Chamberlain na Wikimedia Commons
- Životopis Austena Chamberlaina na webu Nobelovy ceny
- Austen Chamberlain na webu cambridgeské univerzity
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Nositelé Nobelovy ceny za mír | |
---|---|
Henri Dunant / Frédéric Passy (1901) • Élie Ducommun / Charles Gobat (1902) • William Cremer (1903) • Institut de droit international (1904) • Bertha von Suttnerová (1905) • Theodore Roosevelt (1906) • Ernesto Moneta / Louis Renault (1907) • Klas Arnoldson / Fredrik Bajer (1908) • A.M.F. Beernaert / Paul Estournelles de Constant (1909) • Stálý mezinárodní výbor míru (1910) • Tobias Asser / Alfred Fried (1911) • Elihu Root (1912) • Henri La Fontaine (1913) • Mezinárodní červený kříž (1917) • Woodrow Wilson (1919) • Léon Bourgeois (1920) • Hjalmar Branting / Christian Lange (1921) • Fridtjof Nansen (1922) • Austen Chamberlain / Charles Dawes (1925) | |
1901–1925 • 1926–1950 • 1951–1975 • 1976–2000 • 2001–současnost |