Barbetovití

Barbetovití
Barbet velký
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	šplhavci (Piciformes)
Čeleď	barbetovití (Megalaimidae) Blyth, 1852
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Barbetovití^[1] (Megalaimidae) je čeleď ptáků z řádu šplhavců, kteří obývají orientální oblast.

Systematika

Barbetovití jsou poměrně nově rozeznanou čeledí. Status skupiny barbetů se měnil s tím, jak se vyvíjela klasifikace šplhavců, která byla překopána zejména po příchodu genetických analýz. Druhy, které se dnes řadí k barbetovitým, byly původně řazeny k vousákovitým (Capitonidae), kteří obývají Jižní a Střední Ameriku.^[2][3] Někdy se naopak vousákovití i barbetovití řadili k tukanovitým (Ramphastidae),^[4] kde po vydělení vousáků a barbetů do samostatných čeledí zbyli už jen praví tukani a arassariové. Moderní výzkumy DNA z počátku 21. století ukázaly, že barbeti z orientální oblasti tvoří samostatnou skupinu, která byla vyčleněna do samostatné čeledi.^[2][3]

Seznam druhů

Rozeznávají se následují druhy barbetů:^[5][6]

podčeleď Megalaiminae

• rod Psilopogon
  • barbet pruhozobý (Psilopogon pyrolophus)
  • barbet velký (Psilopogon virens)
  • barbet červenořitý (Psilopogon lagrandieri)
  • barbet hnědohlavý (Psilopogon zeylanicus)
  • barbet čárkovaný (Psilopogon lineatus)
  • barbet bělolící (Psilopogon viridis)
  • barbet zelenouchý (Psilopogon faiostrictus)
  • barbet hnědohrdlý (Psilopogon corvinus)
  • barbet zlatovousý (Psilopogon chrysopogon)
  • barbet pestrobarvý (Psilopogon rafflesii)
  • barbet rudohrdlý (Psilopogon mystacophanos)
  • barbet jávský (Psilopogon javensis)
  • barbet žlutočelý (Psilopogon flavifrons)
  • barbet žlutohrdlý (Psilopogon franklinii)
  • barbet zlatohrdlý (Psilopogon auricularis)
  • barbet černobrvý (Psilopogon oorti)
  • barbet vietnamský (Psilopogon annamensis)
  • barbet chajnanský (Psilopogon faber)
  • barbet tchajwanský (Psilopogon nuchalis)
  • barbet modrolící (Psilopogon asiaticus)
  • barbet kraský (Psilopogon chersonesus)
  • barbet bornejský (Psilopogon monticola)
  • barbet černovousý (Psilopogon incognitus)
  • barbet malajský (Psilopogon henricii)
  • barbet plamenočelý (Psilopogon armillaris)
  • barbet zlatošíjný (Psilopogon pulcherrimus)
  • barbet žlutouchý (Psilopogon australis)
  • barbet modrohrdlý (Psilopogon duvaucelii)
  • barbet černohrdlý (Psilopogon eximius)
  • barbet srílanský (Psilopogon rubricapillus)
  • barbet malabarský (Psilopogon malabaricus)
  • barbet zvučnohlasý (Psilopogon haemacephalus)

podčeleď Caloramphinae

• rod Caloramphus
  • barbet hnědý (Caloramphus fuliginosus)
  • barbet tmavý (Caloramphus hayii)

Popis

Jedná se o menší ptáky s délkou těla kolem 15–25 cm. Tělo je malé, avšak statné, krk natolik krátký, až se zdá, že není vůbec přítomen. Zobák kónického tvaru je krátký, avšak velmi silný s ostrou špičkou.^[4] Barbeti jsou známí svým nápadně zbarveným opeřením, které je většinou zelené až olivově hnědé, některé druhy mají v oblasti hlavy nápadné kontrastní vzorce. Barbeti mívají u kořene zobáků štětiny.^[7]

Biologie

Barbeti jsou častěji slyšet, než vidět. Většinou se pohybují vysoko v korunách stromů, kde sbírají ovoce, hlavní složku jídelníčku většiny druhů. Mnoho druhů pojídá především fíky (Ficus). Některé jiné druhy však pojídají hlavně hmyz a další bezobratlé, případně i menší obratlovce, jako jsou žáby.^[7] Jak už se sluší na zástupce řádu šplhavců, jedná se o velmi dobré šplhače po stromech.^[8]

Většina druhů je monogamních. Stavba hnízda, inkubace i péče o mláďata je sdílená mezi oběma partnery, některé druhy mají kooperativní rozmnožovací systém, kdy tyto zmíněné činnosti pomáhá zajišťovat skupinka barbetů. Hnízdí hlavně v dutinách, které si partneři společně vydlabou v uschlém dřevě nebo případně v termitištích. Kladou 1–6 vajec přímo na dno dutiny bez vystýlky. Vývoj ptáčat po vyklubání je jen pomalý, hnízdo opouští kolem věku 5–6 týdnů.^[7]

Výskyt

Hlavní habitat druhu tvoří lesy, v nichž barbeti nejsou příliš vybíraví. Vyskytují se v opadavých i stálezelených lesích primárního i sekundárního typu, od nížin po vysoké hory. Některé druhy lze nalézt i v oblastech lidských sídel jako jsou zahrady a sady.^[7]

Ohrožení

Obecně se dá říci, že barbety nic akutně neohrožuje, nicméně zánik lesních habitatů v jižní Asii pokračuje rychlým tempem, a tak se dá předpokládat, že zejména druhy s omezenou oblastí výskytu budou v budoucnu čelit ohrožení následkem úbytku přirozených stanovišť.^[7]

Odkazy

Reference

Literatura

• ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 (anglicky) 
• GRZIMEK, Bernhard, et al., 2003. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 10, Birds III. Detroit: Gale. ISBN 0-7876-5362-4. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Megalaimidae na Wikimedia Commons
• Taxon Megalaimidae ve Wikidruzích