George Sackville, 1. vikomt Sackville
| George Sackville, 1. vikomt Sackville | |
|---|---|
 | |
| Narození | 26. ledna 1716 Londýn |
| Úmrtí | 26. srpna 1785 (ve věku 69 let) Sussex |
| Alma mater | Trinity College Westminsterská škola |
| Povolání | voják, důstojník a politik |
| Politická strana | Toryové |
| Choť | Diana Sambrooke (od 1754)[1] |
| Děti | Charles Sackville-Germain, 5th Duke of Dorset Lady Elizabeth Sackville[2] neznámá Sackvillova dcera[2] Diana Sackville[2] George Sackville[2] |
| Rodiče | Lionel Sackville, 1. vévoda z Dorsetu a Elizabeth Sackville[2] |
| Funkce | ministr obchodu Velké Británie (1775–1779) poslanec 15. parlamentu Velké Británie poslanec 14. parlamentu Velké Británie poslanec Irského parlamentu poslanec 11. parlamentu Velké Británie … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
George Sackville–Germain, 1. vikomt Sackville (do roku 1778 známý jako lord George Sackville) (George Sackville–Germain, 1st Viscount Sackville of Drayton, 1st Baron Bolebrooke) (26. ledna 1716 – 26. srpna 1785), byl britský vojevůdce a státník. Jako příslušník vysoké šlechty od mládí působil v Irsku, v armádě dosáhl hodnosti generála, jako vojevůdce selhal za sedmileté války, poté byl degradován a postaven před válečný soud. Později se vrátil do politiky a jako ministr kolonií (1775–1782) nesl částečnou zodpovědnost za neúspěšné vedení války proti USA a ztrátu kolonií v severní Americe. Po odchodu z vlády byl povýšen na vikomta a stal se členem Sněmovny lordů. Jeho potomstvo později zdědilo hlavní rodový titul vévodů z Dorsetu.
Vojenská kariéra
Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Sackville, byl třetím a nejmladším synem irského místokrále 1. vévody z Dorsetu, středoškolské vzdělání absolvoval ve Westminster, poté studoval v Dublinu, kde jeho otec tehdy zastával funkci irského místokrále. Od mládí zastával čestné hodnosti v Irsku a od roku 1733 byl i poslancem irského parlamentu (poslancem byl zvolen v sedmnácti letech). Souběžně začal sloužit v armádě a již v roce 1737 byl kapitánem, v letech 1741–1782 byl také členem Dolní sněmovny (v letech 1741–1761 byl poslancem za přístav Dover). Za války o rakouské dědictví padl do francouzského zajetí v bitvě u Fontenoy (1745), ale kvůli zranění byl propuštěn, krátce nato v době jakobitského povstání dosáhl hodnosti plukovníka. V letech 1750–1755 byl státním sekretářem pro Irsko a od roku 1751 též členem irské Tajné rady. V britské vládě zastával v letech 1757–1759 post náměstka generálního polního zbrojmistra.
V roce 1755 byl v armádě generálmajorem a na počátku sedmileté války dosáhl hodnosti generálporučíka (1758). Po smrti 3. vévody z Marlborough se v říjnu 1758 stal vrchním velitelem britské armády v Německu. V bitvě u Minden 1. srpna 1759 velel spojeným prusko–britským vojskům proti Francouzům. Pruský vrchní velitel Ferdinand Brunšvický několikrát požadoval nasazení britské jízdy, což ale Sackville odmítl kvůli sporům s markýzem z Granby.
Politická kariéra
V roce 1759 byl z armády propuštěn a byl postaven před válečný soud za neuposlechnutí rozkazu[pozn. 1], bylo mu zrušeno i členství v irské a anglické Tajné radě, zůstal ale členem Dolní sněmovny. Po nástupu Jiřího III. a úspěšném zakončení sedmileté války byl znovu jmenován členem Tajné rady (1765), téhož roku také po otci zdědil panství Stoneland Lodge v hrabství Sussex. Z pozice poslance později vystupoval jako stoupenec tvrdého zákroku proti koloniím v severní Americe a jako člen strany toryů se znovu dostal k vysokým postům, byl prezidentem úřadu pro obchod (1775–1779) a státním sekretářem kolonií (1775–1782)[pozn. 2]. Jako ministr kolonií nesl částečnou zodpovědnost za ztrátu kolonií ve válce s USA. Mezitím v roce 1778 zdědil statky rodu Germain a začal užívat jméno Sackville–Germain (do té doby byl známý jako lord George Sackville). Součástí dědictví byl zámek Drayton House v hrabství Northampton, jehož název se později promítl při udělení peerského titulu. Z vlády byl propuštěn ještě před pádem Northovy vlády, v roce 1782 byl povýšen na vikomta Sackville z Draytonu s členstvím ve Sněmovně lordů a v témže roce ze zdravotních důvodů odešel do ústraní.
Manželství uzavřel v roce 1754 s Dianou Sambrooke (1731–1778). Měli spolu pět dětí, nejstarší syn Charles (1767–1843) se později stal dědicem titulu vévody z Dorsetu. Dcera Diana (1756–1814) byla manželkou irského šlechtice 2. hraběte z Glandore, mladší dcera Elizabeth (1760–1800) se provdala do rodu Herbertů.
Odkazy
Poznámky
- ↑ "De facto se nejednalo o rozkaz, protože Sackville byl v té době na kontinentu britským vrchním velitelem a tím pádem zodpovědný jen sám sobě. Dne 1. srpna 1759 bojovaly spojené prusko–anglické síly v bitvě u Minden proti Francouzům. K úspěšnému završení bitvy by tehdy stačilo nasazení britské jízdy, jak to několikrát požadoval pruský vrchní velitel vévoda Ferdinand Brunšvický. Britským jízdním oddílům velel úspěšný a populární generál markýz Granby, s nímž byl ovšem Sackville ve sporu a odmítl svému podřízenému umožnit dosáhnout dalších vavřínů a jízdu do bitvy neposlal. Toto svévolné jednání mělo pak za důsledek, že Sackville byl dalších patnáct let vyřazen z veřejného života, zatímco Granby převzal jeho úřad náměstka generálního polního zbrojmistra a do své předčasné smrti (1770) patřil k nejpopulárnějším osobnostem Anglie
- ↑ "Ministerstvo kolonií bylo zřízeno v roce 1768, ale v návaznosti na neúspěšnou válku v severní Americe a ztrátu obrovských území po vyhlášení nezávislosti USA byl úřad zrušen. Správa kolonií byla v roce 1782 převedena pod ministerstvo vnitra, později pod ministerstvo války, samostatné ministerstvo kolonií bylo znovu zřízeno v roce 1854
Reference
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ a b c d e Darryl Roger Lundy: The Peerage.
Literatura
- STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2007 ISBN 978-80-7277-354-1
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu George Sackville, 1. vikomt Sackville na Wikimedia Commons - George Sackville na webu britského parlamentu
- George Sackville, 1. vikomt Sackville
- Rodokmen vévodů z Dorsetu Archivováno 14. 8. 2017 na Wayback Machine.
