Gunreibu
Kaigun gunreibu (japonsky 海軍軍令部), od 1933 jenom Gunreibu (japonsky 軍令部), neboli (námořní) generální štáb, bylo nejvyšší operační velitelství japonského císařského námořnictva. Byl zřízen v roce 1893 reorganizací předchozího Kaigun sanbóbu (海軍参謀部 ~ úřad námořního generálního štábu)[1] a zodpovídal se jenom a pouze císaři.[2][3] Zajišťoval plánování a řízení námořní obrany Japonského císařství, námořních operací, expedicí a námořní přepravy. Navíc plánoval výstavbu loďstva, jeho organizaci a výcvik. V době války zasedala část jeho členů v námořní sekci Daihonei (大本営 ~ císařský generální štáb).
Po japonské kapitulaci byl Gunreibu 15. října 1945 rozpuštěn.[4][3]
- U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém
- Při přepisu japonštiny byla použita česká transkripce
Historie
Císařské námořnictvo muselo ve svých počátcích bojovat o nezávislost na císařské armádě. Záležitosti armády i námořnictva řídilo Hjóbušó (兵部省 ~ vojenské ministerstvo). Po založení Kaigunšó (海軍省 ~ ministerstvo námořnictva) v roce 1872 byla v Sanbókjoku (参謀局 ~ společný generální štáb/úřad podřízený Hjóbušó) zřízena 6. kancelář (第六局 dai-roku kjoku). Ta byla v únoru 1874 přejmenována na Kaigun gundži bu (海軍軍事部 ~ sekce námořních záležitostí). Úkoly (stále neexistujícícho) námořního generálního štábu řešilo od 5. prosince 1878 Sanbó honbu (参謀本部 ~ (armádní) štábní velitelství), které bylo společné pro armádu i námořnictvo. V rámci Sanbó honbu byly 18. března 1886 zřízeny oddělené Rikugunbu a Kaigunbu (陸軍部 a 海軍部 ~ armádní a námořní sekce). Dne 14. května 1888 byl společný štáb v rámci Sanbó honbu rozpuštěn a Rikugunbu a Kaigunbu byly nahrazeny samostatnými Rikogun sanbó honbu a Kaigun sanbó honbu (陸軍参謀本部 a 海軍参謀本部 ~ armádní a námořní štábní velitelství).[3]
Dne 7. března 1889 bylo Kaigun sanbó honbu vyjmuto z pravomoci Rikugunšó (陸軍省 ~ armádní ministerstvo války),[5] přejmenováno na Kaigun sanbóbu a podřízeno Kaigunšó.[3]
K 20. květnu 1893 bylo Kaigun sanbóbu zrušeno a 22. května 1893 bylo založeno Kaigun gunreibu, nezávislé na jakékoliv civilní, či vojenské instituci a podřízené pouze císaři.[3][2] Nové Kaigun gunreibu, mělo vedle plánování námořních operací, námořního transportu, obrany pobřeží a námořní rozvědky (což byly úkoly již Kaigun sanbóbu)[3] na starosti navíc organizaci jednotlivých kantai (艦隊 ~ loďstvo) a sentai (戦隊 ~ eskadra).[6] Administrativní řízení námořnictva (a zprostředkovaně i zajišťování finančních prostředků) zůstalo v pravomoci Kaigunšó (které rovněž mělo přístup k císaři).[7] V dobách války tvořila část členů Kaigun gunreibu zároveň část námořní sekce Daihonei, což bylo nejvyšší (a jediné) společné velení císařských ozbrojených sil.
V listopadu 1897 k povinnostem Kaigun gunreibu přibylo i plánování národní obrany (国防 kokubó).[6]
Dne 27. září 1933 byl Kaigun gunreibu přejmenován na Gunreibu[6] a jako takový zůstal zachován až do 15. října 1945, kdy byl po japonské kapitulaci na konci druhé světové války rozpuštěn.[3]
Struktura
Kaigun gunreibu se původně dělil na jednotlivé ka (科 ~ sekce). Ty byly (pravděpodobně v listopadu 1897) přejmenovány na kjoku (局 ~ úřad). K další změně došlo 26. prosince 1903, kdy se z kjoku staly sanbó (参謀 ~ štáb). Ty vydržely až do 1. února 1937, kdy byla ustanovena nová (a v podstatě konečná) struktura Gunreibu založená na čtyřech bu (部 ~ divize) o celkem deseti ka:[6]
- 1. bu – operační:
- 1. ka – zodpovědná za obranu Japonského císařství, plánování válečných operací a organizaci kantai a sentai
- 2. ka – zodpovědná za výcvik
- 2. bu – válečné přípravy:
- 3. ka – zodpovědná za vypracování plánů rozvoje loďstva, plánování náhrady plavidel, letounů a vybavení
- 4. ka – zodpovědná za plánování námořních expedic a námořní přepravy
- 3. bu – rozvědka:
- 5. ka – zodpovědná za zpravodajské pokrytí Ameriky
- 6. ka – zodpovědná za zpravodajské pokrytí Číny
- 7. ka – zodpovědná za zpravodajské pokrytí Evropy
- 8. ka – zodpovědná za zpravodajské pokrytí Velké Británie
- 4. bu, zahrnující 9. a 10. ka, zajišťovala vše, co se týkalo komunikace a šifrování
Dne 5. listopadu 1940 byla v rámci 4. bu zřízena 11. ka, která měla za úkol vypracovat oficiální vojenskou historii od počátku čínsko-japonské války.[6][p 1]
Seznam náčelníků štábu
Náčelníky štábu (海軍軍令部長 Kaigun gunreibu čó od 1893, respektive 軍令部総長 Gunreibu sóčó od 1933) byli tito admirálové:[4]
Od: | Hodnost: | Jméno: |
---|---|---|
18930522a22. května 1893 | čújó (中将 ~ viceadmirál) | Kuranosuke Nakamuta |
18940718a18. července 1894 | čújó (od 18950510a10. května 1895 taišó (大将 ~ admirál)) | Sukenori Kabajama |
18950511a11. května 1895 | čújó (od 18980928a28. září 1898 taišó) | Sukejuki Itó |
19051220a20. prosince 1905 | taišó | Heihačiró Tógó |
19091201a1. prosince 1909 | čújó (od 19101201a1. prosince 1910 taišó) | Goró Idžúin |
19120422a22. dubna 1912 | čújó (od 19150828a28. srpna 1915 taišó) | Hajao Šimamura |
19201201a1. prosince 1920 | taišó | Gentaró Jamašita |
19250415a15. dubna 1925 | taišó | Kantaró Suzuki |
19290122a22. ledna 1929 | taišó | Hiroharu Kató |
19300611a11. června 1930 | taišó | Naomi Taniguči |
19320202a2. února 1932 | taišó (od 19320527a27. května 1932 gensui kaigun-taišō (元帥海軍大将 ~ admirál loďstva)) | princ Fušimi Hirojasu |
19410409a9. dubna 1941 | taišó (od 19430621a21. června 1943 gensui kaigun-taišō) | Osami Nagano |
19440221a21. února 1944 | taišó | Šigetaró Šimada |
19440802a2. srpna 1944 | taišó | Koširó Oikawa |
19450529a29. května 1945 | taišó | Soemu Tojoda |
Odkazy
Poznámky
- ↑ Lacroix & Wells uvádí pouze „Sino-Japanese conflict“, z čehož není jednoznačné, zda se jedná o první, či druhou sino-japonskou válku
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Imperial Japanese Navy General Staff na anglické Wikipedii a 軍令部 na japonské Wikipedii.
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. 軍令部 [online]. 1999 [cit. 2011-08-06]. Dostupné online. (japonsky) [nedostupný zdroj]
- ↑ a b EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. S. 26. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 709. (anglicky)
- ↑ a b NISHIDA, Hiroshi. Naval General Staffs [online]. 2002 [cit. 2011-08-06]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
- ↑ Evans & Peattie, str. 8
- ↑ a b c d e Lacroix & Wells, str. 710
- ↑ Evans & Peattie, str. 27, obr. 1-3
Literatura
- EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. (anglicky)
- LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky)
- SCHENCKING, J. Charles. Making Waves: Politics, Propaganda, and the Emergence of the Imperial Japanese Navy, 1868-1922. Stanford, California: Stanford University Press, 2005. ISBN 0-8047-4977-9. (anglicky)
Externí odkazy
- NISHIDA, Hiroshi. Naval General Staffs [online]. 2002 [cit. 2011-08-06]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
Japonské císařské námořnictvo | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Seznamy | Admirálové • Incidenty • Letadla • Plavidla • Pozemní jednotky | ||||||
Řídící a velitelské instituce | (Císařský generální štáb) • Generální štáb • Ministerstvo námořnictva | ||||||
Složky |
| ||||||
Arzenály | Hiro • Jokosuka • Kure • Maizuru • Sasebo | ||||||
Výcvik | Námořní akademie • Námořní vysoká škola |