Hubert Parry

Hubert Parry
Rodné jméno	Hubert Hastings Parry
Narození	27. února 1848 Bournemouth
Úmrtí	7. října 1918 (ve věku 70 let) Rustington
Příčina úmrtí	španělská chřipka a chřipka
Místo pohřbení	Katedrála svatého Pavla
Alma mater	Exeterská kolej Etonská kolej
Povolání	hudební skladatel, muzikolog, hudební pedagog, fotbalista a vysokoškolský učitel
Rodiče	Thomas Gambier Parry a Anna Maria Isabella Fynesová-Clintonová
Manžel(ka)	Elizabeth Maude Herbertová (od 1872)
Děti	Dorothea Ponsonbyová Gwendolen Parryová
Příbuzní	[Charles] Clinton Parry[1], Henry Parry[1], Edward Clement Hervey Parry[1], Francis Gambier Parry[1] a Lucy Anna Parryová[1] (sourozenci) Elizabeth Ponsonbyová[2][1] a Matthew Ponsonby[2][1] (vnoučata)
Významná díla	Symfonie č. 4 An English Suite Óda na Newfoundland
Ocenění	Knight Bachelor
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Hubert Hastings Parry (27. února 1848 - 7. října 1918) byl anglický skladatel, pedagog a historik hudby.

Život

Na příkaz svého otce se Parry napřed zkoušel uchytit v pojišťovnictví, pak však se ho ujal George Grove. Parry v 70. a 80. letech nejprve pracoval jako přispěvatel Groveova obrovského Slovníku hudby a hudebníků a poté v roce 1883 jako profesor skladby a hudební historie na konzervatoři Royal College of Music, jejímž prvním ředitelem byl Grove. V roce 1895 Parry nahradil Grovea v ředitelské funkci, v níž pak zůstal po zbytek svého života. Současně byl v letech 1900 až 1908 profesorem hudby na Oxfordské univerzitě. Napsal několik knih o hudbě a historii hudby, z nichž nejznámější je pravděpodobně jeho studie o J. S. Bachovi z roku 1909.

První významné Parryho skladby vyšly v roce 1880. Z jeho prací jsou nejznámější sborové píseň „Jerusalem“, úprava korunovační hymny „I was glad“ z roku 1902, sborová óda s doprovodem orchestru Blest Pair of Sirens a hymnická melodie „Repton“ na slova modlitby „Dear Lord and Father of Mankind“. Pro orchestr dále napsal pět symfonií a soubor symfonických variací. Zkomponoval také hudbu pro Ódu na Newfoundland, provinční hymnu Newfoundlandu a Labradoru (a bývalou státní hymnu).

Během jeho života i po něm se Parryho pověst a hodnocení kritiky měnilo. Jeho akademické povinnosti byly značné a bránily mu věnovat veškerou energii skladbě, ale někteří současníci jako Charles Villiers Stanford ho hodnotili jako nejlepšího anglického skladatele od doby Henryho Purcella; jiní, jako Frederick Delius, byli jiného názoru. Parryho vliv na pozdější skladatele se naopak široce uznává. Edward Elgar se hodně ze svého řemesla naučil z Parryho článků v Grove's Dictionary a mezi těmi, kteří studovali u Parryho na Royal College, byli Ralph Vaughan Williams, Gustav Holst, Frank Bridge a John Ireland.

Parry byl také nadšený jachtař a vlastnil postupně lodě The Latois a The Wanderer. V roce 1908 byl zvolen za člena elitního jachtařského klubu Royal Yacht Squadron jako jediný hudební skladatel, kterému se dostalo té pocty. Už roce 1898 byl povýšen do šlechtického stavu a v roce 1902 dostal titul baroneta z Highnam Courtu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hubert Parry na anglické Wikipedii.

Literatura

• ALLIS, Michael. Parry's Creative Process. Aldershot, Hants ; Burlington, VT: Ashgate, 2002. ISBN 1840146818. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• BAX, Arnold. Farewell, My Youth. London: Longmans, Green and Co, 1943. OCLC 462380567 Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• BENOLIEL, Bernard. Parry before Jerusalem. Aldershot: Ashgate, 1997. ISBN 0859679276. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• BODEN, Anthony. The Parrys of the Golden Vale. London: Thames Publishing, 1998. ISBN 0905210727. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• CARLEY, Lionel. Delius, a Life in Letters, Volume II, 1909–1934. Cambridge, Mass: Harvard University Press, 1983. Dostupné online. ISBN 0674195701. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• DIBBLE, Jeremy. C. Hubert H. Parry: His Life and Music. Oxford: Oxford University Press, 1992. ISBN 0193153300. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• EATOCK, Colin. The Crystal Palace Concerts: Canon Formation and the English Musical Renaissance. 19th-Century Music. 2010, s. 87–105. ISSN 0148-2076. DOI 10.1525/ncm.2010.34.1.087. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• REED, W H. Elgar. London: Dent, 1946. OCLC 8858707 Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• SHAW, Bernard; DAN H LAURENCE (ED). Shaw's Music – The Complete Music Criticism of Bernard Shaw, Volume 2. London: The Bodley Head, 1989. ISBN 0370312716. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• SLONIMSKY, Nicholas; LAURA KUHN (EDS). Baker's Biographical Dictionary of Musicians, vol. 4. New York: Schirmer Reference, 2001. ISBN 0028655281. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• VAUGHAN WILLIAMS, Ralph; DAVID MANNING (ED). Vaughan Williams on Music. Oxford: Oxford University Press, 2007. ISBN 978-0199720408. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hubert Parry na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.