Interrupce v Srbsku
Interrupce v Srbsku byla v současné podobě (v Srbsku a dalších bývalých jugoslávských republikách) legalizována 7. října 1977.[1] Potrat je k dispozici na vyžádání pro ženy, jejichž těhotenství nepřesáhlo desátý týden, a v případě ohrožení života nebo zdraví ženy (není stanoven žádný limit), pokud je těhotenství výsledkem sexuálního deliktu (včetně znásilnění nebo incestu), nebo v případě poškození plodu až do dvacátého týdne.[1] Nezletilé do 16 let musí mít pro potrat souhlas rodičů.
Některé odhady naznačují, že Srbsko má nejvyšší míru potratů v Evropě. Oficiální údaje Bělehradského institutu veřejného zdraví tvrdí, že v Srbsku je ročně provedeno 23 000 potratů, ale neoficiální údaje naznačují číslo až 150 000.[2] Přestože potraty prováděné po desátém týdnu těhotenství mohu být provedeny pouze tehdy, pokud existuje konkrétní schválený důvod, v praxi se potraty provádějí na vyžádání i později, než je zákonný limit – ženy často získají falešnou lékařskou dokumentaci, například psychiatrický záznam, který uvádí, že jsou psychicky labilní.[2] Kromě toho musí lékaři, kteří chtějí provádět potraty, získat licenci; protože proces získání této licence může být přísný a komplikovaný, mnoho lékařů pracuje nelegálně bez licence a nehlásí potraty, které provádějí.[2] Potrat byl donedávna v dnešním Srbsku přední metodou antikoncepce. Málo sexuální výchovy, spojené s malou nebo žádnou znalostí o antikoncepčních metodách, vedlo k mnoha nechtěným těhotenstvím a tedy i k vysokému počtu potratů. V sedmdesátých a osmdesátých letech přibližně 12 procent sexuálně aktivních žen v Srbsku používalo moderní antikoncepční metody, jako jsou kondomy.
V roce 2009 skončilo v Srbsku 23,2 % těhotenství potratem. Nejvyšší zaznamenaný rok byl rok 1989, kdy bylo ukončeno 68 % těhotenství.[3] Ještě v roce 2006 mělo Srbsko nejvyšší počet potratů z bývalých jugoslávských republik.[4]
Mifepriston byl zaregistrován v roce 2002.[5]
Veřejný názor
Průzkum organizace Pew Research z roku 2017 ukázal, že 63 % Srbů věří, že potraty by měly být legální ve všech/většině případů, zatímco 31 % si myslí, že by měly být nezákonné ve všech/většině případů.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Abortion in Serbia na anglické Wikipedii.
- ↑ a b I.C.M.A. International Consortium for Medical Abortion. medicalabortionconsortium.com [online]. 2010-07-10 [cit. 2021-09-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c setimes.com [online]. [cit. 2021-09-01]. Dostupné online.
- ↑ Historical abortion statistics, Serbia. www.johnstonsarchive.net [online]. [cit. 2021-09-01]. Dostupné online.
- ↑ Countries of former Yugoslavia: percentage of pregnancies aborted. www.johnstonsarchive.net [online]. [cit. 2021-09-01]. Dostupné online.
- ↑ Gynuity Health Projects » List of Mifepristone Approval. web.archive.org [online]. 2017-09-26 [cit. 2021-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-26.
| Interrupce v evropských zemích | ||
|---|---|---|
| Země | Albánie • Andorra • Arménie • Ázerbájdžán • Belgie • Bělorusko • Bosna a Hercegovina • Bulharsko • Černá Hora • Česko • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie • Gruzie • Chorvatsko • Irsko • Island • Itálie • Kazachstán • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Malta • Moldavsko • Monako • Německo • Nizozemsko • Norsko • Polsko • Portugalsko • Rakousko • Rumunsko • Rusko • Řecko • San Marino • Severní Makedonie • Slovensko • Slovinsko • Spojené království • Srbsko • Španělsko • Švédsko • Švýcarsko • Turecko • Ukrajina • Vatikán |  |
| Území se sporným postavením | Abcházie • Jižní Osetie • Kosovo • Podněstří | |
| Teritoria, kolonie a zámořská území | ||
