Jan Baptista Lambl

Prof. dr. tech. Jan Baptista Lambl
Jan Baptista Lambl
Jan Baptista Lambl
Narození9. srpna 1826
Letiny
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí7. listopadu 1909 (ve věku 83 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánípedagog, ekonom, učitel a chemik
Oceněníkomturní kříž řádu Františka Josefa
PříbuzníVilém Dušan Lambl bratr
Karel Milan Lambl bratr
František Sudimír Lambl bratr
Anna Cardová Lamblová sestra
PodpisProf. dr. tech. Jan Baptista Lambl – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Jana Baptisty Lambla na Olšanských hřbitovech v Praze

Jan Baptista Lambl (9. srpna 1826 Letiny[1] – 7. listopadu 1909 Praha[2]) byl český chemik, první profesor vyučující zemědělství na Českém vysokém učení technickém v Praze (ČVUT), autor teorie o depekoraci. Jan Baptista Lambl učil celý svůj život zemědělské obory na ČVUT, inicioval vznik samostatného zemědělského útvaru (1874, 1881) – nebyl schválen – založil zemědělské školy v Táboře a Libverdě a v roce 1891 se stal rektorem ČVUT. Jeho předchůdcem na poli výuky agronomie byl PhDr. JUDr. Josef Tadeáš Lumbe.

Životopis

Jan Křtitel Lambl se narodil dne 9. srpna 1826 v Letinech jako syn Františka Lambla, hospodářského správce letinského velkostatku a lázní. Shodně jako jeho bratři František Sudimír[3][4] a Vilém Dušan studoval na gymnáziu v Plzni a pokračoval studiem na univerzitě v Praze. Roku 1849 promoval jako magistr farmacie a nastoupil u firmy W. Batka v Praze jako chemik. Koncem roku 1851 přijal místo profesora chemie a fyziky ve vojenské škole v Bělehradě. V té době podnikl studijní cestu do Německa, Francie, Belgie a Anglie.

V roce 1855 přijal místo učitele chemie, chemické technologie a přírodních věd na německé hospodářské škole v Libverdě, kde byl jeho bratr Karel ředitelem. Zřejmě pod jeho vlivem začal intenzivně studovat hospodářství. Po osmi letech v roce 1863 opustil tento ústav a vstoupil do služeb Jana Harracha a stal se ředitelem nové rolnické školy ve Střežerech. Dále intenzivně studoval a pro své žáky zpracoval vlastní studijní skripta Österreichisch Feldbausysteme a Rübenzuker und Spiritusfabrikation. Po zániku školy vlivem bitvy u Sadové v roce 1866 se habilitoval na docenta hospodářství na Polytechnice v Praze a v letech 1867–82 zde byl mimořádným profesorem. Po rozdělení Polytechniky na část německou a českou zůstal na českém ústavu a v roce 1891 byl zvolen rektorem. Publikoval četné odborné spisy. Psal česky i německy. Významný byl jeho spis Nauka o kamení a zeminách, o pracích a nářadí k nim sloužící, o chovu bravu vepřového. Mimořádný zájem odborné veřejnosti způsobil svým spisem Depocoration in Europe" vydaný v Lipsku v roce 1878, ve kterém poukazuje na souvislosti mezi ubýváním dobytka a narůstáním počtu obyvatel.[p 1] Důchod pozemkový vydal v roce 1880 německy i česky. O osm let později vydal k oslavě císaře "Rukověť zemědělství" a založil časopis Bibliotéka polního hospodářství.

Byl zvolen poslancem zemského sněmu a ustanoven do funkce ředitele vyššího zemského hospodářského ústavu v Táboře [p 2].

Po další studijní cestě po Evropě předkládá zemskému výboru návrh na organizaci zemědělského školství, na jehož základě byly budovány zemědělské školy všech stupňů.

Za jeho odbornou, organizační a publicistickou činnost byl Jan Baptista Lambl jmenován čestným doktorem techniky. Byl členem c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti a její komise pro organizaci zemědělského školství.[5]Zemřel v Praze 7. listopadu 1909.

Jan Baptista byl spolu se svým bratrem Karlem Milanem spoluzakladatelem Pomologického ústavu, který sídlil v Praze-Troji na pozemcích viniční usedlosti Popelářka. Byl též majitelem nedaleké trojské usedlosti U lisu.[6]

Ocenění díla

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Teorie o depekoraci, kde klade do souvislosti nárůst počtu obyvatel s úbytkem dobytka. Doslova tvrdí, že nárůst počtu obyvatel na Zemi má za následek celkový úbytek dobytka. Teorie vyšla knižně v roce 1877 pod názvem Theorie o depekoraci co podnět k nové šetrnější hospodářské soustavě.
  2. ↑ Škola v Táboře byla založena v roce 1866 (slav. otevření 26. 11. 1866) jako jedna z prvních zemědělských škol na území tehdejšího mocnářství a první Vyšší hospodářská škola vyučující v českém jazyce. Její úroveň byla od počátku vysoká, v letech 1900-1919 plnila funkci vysoké školy jako Vyšší královská hospodářská akademie

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Jiljí v Praze
  3. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Františka Lambla farnost Letiny
  4. ↑ Databáze Národní knihovny ČR , Lambl, František Sudimír, 1819-1891
  5. ↑ VOLF, Miloslav a Československé zemědělské muzeum (Praha, Česko). Významní členové a spolupracovníci Vlastenecko-hospodářské společnosti v království Českém: (k 200. jubileu založení VHS). Praha: Ústav vědeckotechnických informací, 1967. s. 84. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:3d9849d7-a5fd-4222-8f4d-e3a21314a7b6
  6. ↑ PAVLÍČKOVÁ, Jana. Anna Cardová-Lamblová (1836-1919) a její rodina. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Malíř. s. 11, 16. Dostupné online.
  7. ↑ Významné osobnosti, jímž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz [online]. [cit. 2013-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04. 
  8. ↑ Strnadová Jana: Jan Baptista Lambl – zpracování archivních materiálů Národního zemědělského muzea, inPrameny a studie č. 58, Národní zemědělské muzeum, s.p.o., 2016, ISSN 0862-8483, str 42-55

Literatura

  • Ottův slovník naučný – svazek 15, str. 584
  • Riegrův slovník naučný – svazek 4, str. 1147
  • Jaroslav František Urban: Letinští Lamblové, Český deník 6. 6. 1942, str. 3
  • SKALA, Ladislav. Významné osobnosti českého zemědělství. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 1992. ISBN 80-209-0238-4. S. 49–51. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Baptista Lambl na Wikimedia Commons
  • Autor Jan Baptista Lambl ve Wikizdrojích
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Baptista Lambl
  • Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Lambl, Johann Baptist *1826
Rektoři ČVUT
Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–
České vysoké učení technické v Praze
Autoritní data Editovat na Wikidatech