Jessica Digginsová

Jessica Digginsová
Datum narození	26. srpna 1991 (32 let)
Místo narození	Afton (Minnesota), USA
Stát	USA
Výška	163 cm
Choť	Wade Poplawski (od 2022)[1]
Sportovní informace
Sport	běh na lyžích
Klub	Stratton Mountain Elites
Světový pohár v běhu na lyžích
Debut	20. 2. 2011
Nejlepší umístění	1. místo (2020/21, 2023/24)
Počet výher	21
Stupně vítězů	60
Nejlépe v TdS	1. místo (2021, 2023/24)
Velký glóbus	2 (2020/21, 2023/24)
Malý glóbus	2 (2020/21, 2023/24)
Medaile v běhu na lyžích
Olympijské hry	1 - 1 - 1
Mistrovství světa	2 - 2 - 2
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 17. 3. 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Běh na lyžích na ZOH
zlato	Pchjongčchang 2018	sprint dvojic
stříbro	ZOH 2022	30 km volně
bronz	2022 Peking	sprint
Mistrovství světa v klasickém lyžování
zlato	MS 2013	Týmový sprint
stříbro	MS 2015	10 km V
stříbro	MS 2017	Sprint V
bronz	MS 2017	Týmový sprint K
bronz	MS 2023	Týmový sprint V
zlato	MS 2023	10 km V

Jessica Digginsová (* 26. srpna 1991, Afton) je americká běžkyně na lyžích. V roce 2018 získala v týmovém sprintu společně s Kikkan Randallovou historicky první zlatou medaili Spojených států v běhu na lyžích na zimních olympijských hrách.^[2] Na Zimních olympijských hrách v roce 2022 přidala stříbrnou medaili na 30 kilometrů volným způsobem a bronzovou medaili ve sprintu jednotlivců, čímž se stala nejúspěšnější olympijskou medailistkou mezi americkými běžci na lyžích všech dob. Získala také šest medailí na Mistrovství světa v klasickém lyžování (v letech 2013 až 2023), včetně dvou zlatých medailí – v týmovém sprintu (MS 2013) a v závodu na 10 km volně (MS 2023). V letech 2021 a 2024 získala první místo v celkovém hodnocení žen Světového poháru v běhu na lyžích a stala se tak první Američankou, které se to podařilo. Více jí vyhovují kratší tratě volnou technikou. V průběhu let se však ukázala jako stejně zdatná na delší vzdálenosti a úspěšně lobovala za prodloužení délek ženských závodů Světového poháru, aby odpovídaly mužským.^[3]

Největší úspěchy

Olympijské hry

Při svém prvním startu na olympiádě dosáhla v Soči 2014 ve skiatlonu 8. místa, čímž vyrovnala tehdejší historické nejlepší umístění amerických běžkyň na olympiádách^[4] (na téže olympiádě pak tento výsledek překonala 6. místem ve sprintu Sophie Caldwellová).

Mistrovství světa

• MS v klasickém lyžování 2013 ve Val di Fiemme: 1. místo v týmovém sprintu - s Kikkan Randallovou se staly prvními americkými mistryněmi světa v běhu na lyžích^[5]
• MS v klasickém lyžování 2015 ve Falunu: 2. místo na 10 km volně
• MS v klasickém lyžování 2017 v Lahti: 2. místo ve Sprintu volnou technikou
• MS v klasickém lyžování 2017 v Lahti: 3. místo ve Sprintu dvojic klasickou technikou

Světový pohár

Na Tour de Ski 2016 si v 6. etapě v Toblachu v běhu na 5 km volně připsala své premiérové vítězství v závodech Světového poháru. Do té doby bylo jejím nejlepším umístěním 4. místo ze sprintu volně v Lahti 7. března 2015. Stala se tak teprve třetí americkou běžkyní na lyžích v historii (po Kikkan Randallové a Sophii Caldwellové), která v závodě SP nebo části závodu zvítězila. Celkově skončila v Tour de Ski 2016 desátá, čímž se po Kikkan Randall a Elizabeth Stephen stala třetí Američankou, která se na Tour umístila v nejlepší desítce. Další vítězství si připsala v prosinci 2016 v Lillehammeru opět v běhu na 5 km volně.^[6]

V září 2023 prozradila, že se jí vrátila porucha příjmu potravy. Přestože se snažila zotavit, nebyla si jistá, jak to ovlivní její výkony v sezóně. Díky podpoře rodiny, přátel a reprezentačního týmu byla nakonec sezóna výsledkově její nejúspěšnější za celou kariéru. Během sezóny dosáhla šesti vítězství a v dalších 6 závodech se umístila na stupních vítězů.^[7] Překonala tak dosavadní americký rekord v počtu vítězných závodů ve Světovém poháru v běhu na lyžích během jedné sezóny, jehož dosavadní držitelkou byla Kikkan Randallová.^[8] Ve čtvrtém závodě sezóny se ujala celkového vedení Světového poháru, když vystřídala do té doby vedoucí Fridu Karlssonovou, a od té doby postupně navyšovala svůj náskok. Po devíti závodech měla před druhou Emmou Ribomovou náskok 72 bodů. Tuto pozici si výrazně upevnila svým druhým vítězstvím v Tour de Ski, po níž se na druhé místo posunula Linn Svahnová, která v tu chvíli ztrácela 308 bodů. Svahnová nejprve po dvou vítězstvích ve sprinterských závodech v Oberhofu a Gomsu ztrátu snížila na 229 bodů^[9], Digginsová ale kontrovala dvěma triumfy v distančních závodech v Gomsu a Canmore, náskok zvýšila na 340 bodů^[10], a zdálo se, že má nakročeno k zisku svého druhého křišťálového glóbu.^[7] Ve zbývající třetině závodů však Svahnová z náskoku setrvale ukrajovala, zatímco Digginsové se již jen jednou podařilo dostat na stupně vítězů a před závěrečnými dvěma distančními závody ve Falunu obě soupeřky od sebe dělilo jen 41 bodů.^[11] V posledních závodech však Digginsová Svahnovou již před sebe nepustila – v závodě na 10 km klasicky obsadila páté místo, čímž si zajistila malý globus za distanční závody, a v závodě na 20 km volně s hromadným startem šla od začátku za vítězstvím, ovládla i obě bonusové prémie a potvrdila, že v této sezóně byla nejlepší^[12] a křišťálový glóbus získala s náskokem 175 bodů.^[13]

Výsledky

Výsledky ve Světovém poháru

Výsledky na OH

Výsledky na MS

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jessica Digginsová na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Jessica Digginsová v databázi Mezinárodní lyžařské federace (anglicky)
• Jessica Digginsová v databázi Olympedia (anglicky)