Josef Opitz

Josef Opitz
Narození	19. března 1890 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. dubna 1963 (ve věku 73 let), 1963 (ve věku 72–73 let) nebo 25. dubna 1963 (ve věku 73 let) Tübingen Německo Německo
Alma mater	Univerzita Karlova Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze Německá univerzita v Praze Právnická fakulta Německé univerzity v Praze
Povolání	malíř, historik umění, učitel a muzeolog
Příbuzní	Ferdinand Opitz bratr
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Opitz (19. března 1890 Praha^[1] – 24. dubna 1963 Tübingen) byl sudetoněmecký historik umění – medievalista, vědec, muzejní pracovník a malíř.

Životopis

Narodil se v sudetoněmecké rodině teritoriálních českých vlastenců, usedlých v Praze, s kořeny v severovýchodních Čechách, a to na Šluknovsku, Rumbursku a Broumovsku, nejméně pěti generací. Jeho otec Ferdinand a strýc Wenzel provozovali úspěšnou ryteckou a litografickou dílnu, tiskárnu a prodejnu papírnictví v Celetné ulici na Starém Městě pražském. Jeho matka Terezie, rozená Militká, pocházela z české rodiny. Z otcova prvního manželství měl nevlastního bratra Ferdinanda Ignáce (1885–1960), který vyrůstal u prarodičů Grohmannových, vystudoval sochařství na pražské Akademii u J. V. Myslbeka, odjel na stipendijní cestu do Říma a usadil se ve Vídni.^[2]

Po absolutoriu německého gymnasia na Vinohradech Josef Opitz začal studium právnické fakulty Karlovy univerzity^[3], ale po dvou semestrech přestoupil na filozofickou fakultu německé univerzity, kde vystudoval dějiny umění jako žák prof. Alwina Schultze a Aloise Rzacha, protože seminář dějin umění svého specialistu pro novověkou uměnovědu již neměl. Absolvoval roku 1916.^[4] Nejprve tam vykonával funkci jednoho ze dvou asistentů semináře dějin umění a přátelil se mj. s židovsko-německými spolužáky, například s Maxem Brodem. Dále vystudoval jednoletý kurs restaurátorských technik na Akademii ve Vídni.

Od roku 1926 do 30. let 20. století pracoval na výzkumu severočeského gotického sochařství v muzeu v Chomutově a v Kadani. Oženil se v Praze se sudetskou Němkou Elsou, rozenou Sperker (* 1892), a žil v Praze. Dojížděl do Kadaně, kde jeho žena byla učitelkou a kde se mu narodil jediný potomek, dcera Brigitte.

Položil základ studia dějin středověkého a renesančního umění severozápadních Čech. Výsledky dlouholetého výzkumu publikoval v řadě studií v českých i německých časopisech a formou výstavních katalogů. Zamýšlel je shrnout v publikaci o dvou svazcích, nazvané Sochařství v Čechách za doby Lucemburků. První díl vydal v Praze česky roku 1935, zahrnoval léta 1310–1360. Druhý svazek měl obsáhnout léta 1360–1420, ale ten již nevydal.

Dále Josef Opitz pracoval jako knihovní čekatel v Univerzitní knihovně v Praze, od roku 1930 jako knihovník na Akademii výtvarných umění, kde od roku 1936 také přednášel a habilitoval se jako docent dějin umění. Učil také dějiny umění na – tehdy střední – Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Po Mnichovu, a zejména po zavedení rasových Norimberských zákonů byl Josef Opitz vytipován za vhodného kandidáta na vedoucí funkci dosud českého muzejnictví.

V červnu roku 1941 byl říšským protektorem pro Čechy a Moravu jmenován přednostou historicko-archeologického oddělení Národního muzea v Praze. V této funkci setrval do počátku května 1945, kdy uprchl do západního Německa a propukla jeho duševní nemoc.

Od května roku 1945 žil na německé straně Šumavy ve vesnici Finsterau, kde se sešel s rodinou a díky manželce, která tam učila na obecné škole, mohla rodina bydlet v budově školy, zatímco ostatní vysídlení Němci museli sdílet dřevěná provizoria. Věnoval se kreslení a malbě, zejména portrétů, konvolut obrazů byl později převzat do tamního muzea. Žil tam i s rodinou do roku 1956, kdy odjeli do Tübingenu. Ke své původní profesi ani k publikaci rozpracovaných uměleckohistorických prací se již nevrátil.

Dílo

První články o díle sochaře Ulricha Creutze vydal německy roku 1922. Dále napsal či se podílel jako spoluautor na dvou desítkách knižních titulů (včetně katalogů výstav), převážně o starém umění a místopisu okresů Kadaň, Teplice, Chomutov a Most. Psal také o plastice období baroka a rokoka. Uspořádal několik výstav, naposledy v Praze v ambitu Lorety o madonách.

Bibliografie (výběr)

• Ulrich Creutz und die gotische Plastik im Bezirke Kaaden, Erzgebirgs-Zeitung 42, 43, Kaaden 1922, s. 20-28, 38-40, 104-112, 180-183, 212-215, 239-243, tab. V-XII
• Ulrich Creutz und die gotische Plastik im Bezirke Kaaden, Erzgebirgs-Zeitung 44, Kaaden 1923, s. 10-14, 38-40, tab. XII-XIII
• Alte Kunst der Bezirke Kaaden-Pressnitz, Kaaden 1924
• Das Kaadener Franziskaner-Kloster, Kaaden 1924
• Ulrich Creutz, ein unbekannter Bildhauer des Erzebirges, Kaaden 1924
• Die Galerie des Stiftes Ossegg, Komotau 1930
• Gotické malířství a plastika severozápadních Čech, Praha 1930
• Das komotauer Rathaus, Komotau 1932
• Nordwestböhmen in der Kunst 1530-1680, Komotau 1932
• Sochařství v Čechách za doby Lucemburků I, Praha 1935 (něm. 1936)

Odkazy

Literatura

• Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1044-1045, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
• Dana Stehlíková: Josef Opitz v Národním muzeu 1941 - 1945, in: Renáta Gubíková, Markéta Prontekerová (eds.), Josef Opitz a umění na Chomutovsku a Kadaňsku 1350–1590. Sborník z mezinárodní konference pořádané ku příležitosti otevření expozice Všemu světu na útěchu — sochařství a malířství na Chomutovsku a Kadaňsku 1350–1590, Oblastní muzeum Chomutov 2015, s. 55-84. ISBN 978-80-87898-11-6.
• Jan KLÍPA: Josef Opitz a kulturní historie, in: Renáta Gubíková, Markéta Prontekerová (eds.), Josef Opitz a umění na Chomutovsku a Kadaňsku 1350–1590. Sborník z mezinárodní konference pořádané ku příležitosti otevření expozice Všemu světu na útěchu — sochařství a malířství na Chomutovsku a Kadaňsku 1350–1590, Oblastní muzeum Chomutov 2015, s. 131-141. ISBN 978-80-87898-11-6. https://www.academia.edu/24288955/
• Josef Opitz - Gotické sochařství v severozápadních Čechách, sborník z kolokvia uspořádaného k 70. výročí otevření výstavy. Eds. J. Neudertová a P. Hrubý. Ústí nad Labem 1999
• Milena Bartlová, Soupis publikací Josefa Opitze, in: Gotické sochařství v severozápadních Čechách, sborník z kolokvia uspořádaného k 70. výročí otevření výstavy. Eds. J. Neudertová a P. Hrubý. Ústí nad Labem 1999, s. 19-23
• Philipp Ortmeier: Josef Opitz (1890–1963) – Bleibe in Finsterau. In: Passauer Kunst Blätter Nr. 40 (2-2007), S. 12–19 [1]
• Martin Ortmeier: Josef Opitz in Finsterau 1946–1953. In: Renáta Gubíková und Markéta Prontekerová (Hgg.): Josef Opitz a umění na Chomutovsku a Kadaňsku 1350-1590 – Josef Opitz und die Kunst im Komotauer und Kaadner Land 1350-1590. Komutov 2015, S. 84-103 (enthält tschechische Version und englische Zusammenfassung)
• Martin Ortmeier: Zwei Anekdoten vom Ende des Krieges am Ende der Welt. Beiläufige Ereignisse des Jahres 1945 im Bergdorf Finsterau an der böhmischen Grenze. In: Angerer, Birgit, Renate Bärnthol u.a. (Hgg.). Volk, Heimat, Dorf. Ideologie und Wirklichkeit im ländlichen Bayern der 1930er und 1940er Jahre. Petersberg 2016, S. 95-106. ISBN 978-3-7319-0349-9

Reference

Ohlasy

Výstava Josef Opitz (1890–1963) na státním zámku Krásné Březno, 13.2.-19.5.2017. Info na webu NPÚ Archivováno 19. 6. 2020 na Wayback Machine..

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Opitz na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Opitz
• Josef Opitz v informačním systému abART
• Nová expozice gotického a raně renesančního umění, nazvaná Všemu světu na útěchu, sochařství a malířství na Chomutovsku a Kadaňsku 1360-1590 a výstava Josef Opitz byly 16. října 2013 otevřeny v Oblastním muzeu v Chomutově, http://www.muzeum-cv.net.