Kókó

Kókó
Narození830
Kjóto
Úmrtí17. září 887 (ve věku 56–57 let)
Kjóto
PotomciKoretada-shinnō, Koresada-shinnō, Uda, Ishi-naishinnō, Shigeko-naishinnō, Minamoto no Motomi, Bokushi-naishinnō, Čikajoši Minamoto, Minamoto no Sadatsune, Minamoto no Koretsune, Minamoto no Waši, Minamoto no Junshi, Minamoto no Kaneyoshi, Minamoto no Motonaga, Tadako-naishinnō, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ95511882, Yasuko-naishinnō, Yoshimizu no Kiyomi, Minamoto no Kuninori, Minamoto no Tomosada, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ110437970, Minamoto no Reiko a Minamoto no Shuko
OtecNinmjó
MatkaFujiwara no Sawako
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kōkō (japonsky 光孝天皇, Kókó-tennó, 830 – 17. září 887) byl padesátý osmý císař Japonska[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.[2] Vládl od 5. března 884 do své smrti 17. září 887.[3]

Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn znělo Tokijasu (時康親王),[3] či Komacu,[2] byl třetím synem 54. císaře Ninmjóa a jeho ženy Sawako Fudžiwary.[4] Později býval rovněž označován jako "císař Komacu".[4] Toto jméno přijal v 15. století i císař Go-Komacu.[pozn. 1]

Události za Kókóova života

První regent Motocune Fudžiwara ovlivnil proces, během něhož se princ Tokijasu (Kókó) stal císařem. V době, kdy byl sesazen císař Józei, byl už princ Tokijasu guvernérem provincie Hitači a hlavním ministrem ceremonií (džibu-kjó 治部卿).[5][3]

Podle zprávy sepsané ve 14. století dvořanem a spisovatelem Čikafusou Kitabatakem vyřešil regent Motocune Fudžiwara problém nástupnictví jednoduše tím, že navštívil prince Tokijasua, oslovil jej jako panovníka a přidělil mu císařskou stráž. Princ dal najevo svůj souhlas tím, že vstoupil do císařských nosítek, která jej zanesla do císařského obydlí v paláci. Je zajímavé, že když se rozhodl vydat se vstříc zcela nečekané budoucnosti, měl na sobě ještě stále princovské roucho.[5]

Císař Józei byl sesazen 4. února 884, v 8. roce své vlády. Povolaní učenci poté určili, že nástupnictví (senso) obdrží třetí syn bývalého císaře Ninmjóa, jemuž bylo v té době 55 let.[4] Již 23. března pak prý císař Kókó usedl na trůn (sokui).[3][pozn. 2]

Během své vlády oživil Kōkō řadu starobylých dvorských rituálů a obřadů. Jedním z příkladů je císařská sokolnická výprava do Serikawy, s níž přišel v roce 796 císař Kammu. Tuto rituální událost Kókó oživil po padesátileté přestávce.[5]

Císař Kókó zemřel 17. září 887 ve věku 57 let.[5][4]

Místo, kde byl císař Kókó pohřben, je známo.[1] Císař je proto tradičně uctíván v pamětní šintoistické svatyni (misasagi) v Kjótu. Úřad pro záležitosti japonského císařského dvora stanovil toto místo jako mauzoleum císaře Kókóa, takže nese formální jméno Kaguragaoka no Higaši no misasagi.[2]

Rodina

Císařský princ Tokijasu neboli císař Kókó měl 15 manželek, s nimiž zplodil asi 45 dětí, 20 synů a asi 25 dcer. Jeho třetí syn, císařský princ Sadami, (定省親王) se posléze stal císařem Udou.[4]

Poezie

O císaři Kókóovi je dobře známo, že se věnoval poezii. Jedna z jeho básní waka se objevila i v klasické antologii Ogura Hjakunin Isšu a je zaznamenána i v první oficiální sbírce japonské lyriky Kokinšú.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Výraz go- (後) se doslovně překládá jako „pozdější“. Go- Komacu tedy může být označován jako „pozdější císař Komacu“. Jelikož se japonské go v některých starších pramenech rovněž překládalo ve významu „ten druhý“, mohl by tento císař být také označován jako Komacu druhý či Komacu II.
  2. ↑ Odlišné převzetí nástupnictví (senso) nebylo v dobách před vládou císaře Tendžiho uznáváno a všichni panovníci kromě císařovny Džitó a císařů Józeie, Go-Toby a Fušimiho přebírali nástupnictví a usedali na Chryzantémový trůn (sokui) v tomtéž roce. Bylo tomu tak až do vlády císaře Go-Murakamiho.[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Kōkō na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Emperor Kōnin, Tahara no Higashi Imperial Mausoleum, Imperial Household Agency
  2. ↑ a b c Ponsonby-Fane, Richard. (1959). The Imperial House of Japan, p.
  3. ↑ a b c d Titsingh, Isaac. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland
  4. ↑ a b c d e Brown, Delmer M.; ISHIDA, ICHIRŌ. The Future and the Past. [s.l.]: Berkeley: University of California Press., 1979. Dostupné online. ISBN 978-0-520-03460-0. OCLC 251325323 Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  5. ↑ a b c d e Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 59145842

Externí odkazy

Japonští císaři
Předchůdce:
Józei 		884–887
Kókó 		Nástupce:
Uda
Japonští císařové
seznam japonských císařů
Legendární
Džómon
660 ACN–291 ACN
Jajoi
290 ACN–269 AD
Znak japonského císaře
Znak japonského císaře
Jamato
Kofun
269–539
Asuka
539–710
Nara
710–794
Heian
794–1185
Kamakura
1185–1333
Severní dvůr
1333–1392
Muromači
1333–1573
Azuči-Momojama
1573–1603
Edo
1603–1868
Japonské císařství
1868–1947
Moderní Japonsko
1947–dosud
vládnoucí císařovny jsou označeny hvězdičkou * / císařská choť a regentka Džingu Kógó se tradičně neuvádí **
Autoritní data Editovat na Wikidatech