Lev Davidovič Landau

Lev Davidovič Landau
Rodné jméno	Лев Давидович Ландау
Narození	9.jul. / 22. ledna 1908greg. Baku
Úmrtí	1. dubna 1968 (ve věku 60 let) Moskva
Příčina úmrtí	intestinal disease
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov (55°43′28″ s. š., 37°33′17″ v. d.)
Národnost	Židé
Alma mater	Baku Polytechnicum (1921–1922) Státní univerzita v Baku (1922–1924) Fakulta fyziky a matematiky Petrohradské státní univerzity (1924–1927)
Povolání	fyzik, vynálezce, spisovatel literatury faktu, vysokoškolský učitel, teoretický fyzik a matematik
Zaměstnavatelé	Fyzicko-technický institut Ruské akademie věd A. F. Ioffeho (1931–1932) Charkovský fyzikálně-technický institut (1932–1935) Charkovská národní univerzita V. N. Karazina (1935–1937) Moskevský fyzikálně-technický institut (1937–1938) Charkovský institut fyzikálních problémů (1939–1962) Lomonosovova univerzita (1943–1947)
Ocenění	Řád čestného odznaku (1943) Řád rudého praporu práce (1945) Stalinova cena (1946, 1949 a 1953) Leninův řád (1949) Hrdina socialistické práce (1954) … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	ateismus
Choť	Konkordija Terent Landau-Drobanceva
Rodiče	Ljubov Veniaminovna Garkavi-Landau
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lev Davidovič Landau (rusky: Ле́в Дави́дович Ланда́у; 22. ledna 1908, Baku – 1. dubna 1968, Moskva) byl sovětský fyzik židovského původu, který přispěl k rozvoji mnoha oblastí teoretické fyziky. Mezi jeho úspěchy patří podíl na formulování matice hustoty – metodě kvantové mechaniky, kvantově mechanické teorie diamagnetismu, teorie supratekutosti, teorie fázových přechodů druhého druhu, Ginzburgovy-Landauovy teorie supravodivosti, vysvětlení Landauova tlumení ve fyzice plazmatu, Landauova pólu v kvantové elektrodynamice, a dvousložkové teorie neutrin. V roce 1962 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za svou práci v oboru supratekutosti.^[1]

Život

Narodil se roku 1908 v Baku v židovské rodině. Otec byl inženýr-naftař, matka lékařka v oboru fyziologie. Landau byl velice matematicky nadán a sám o sobě říkal, že integrovat se naučil ve 13 letech a derivovat uměl od nepaměti. Po maturitě na židovském gymnáziu studoval jeden rok na obchodní škole. V roce 1922 začal studovat na Univerzitě v Baku dva obory současně – fyzikálně matematický a chemický. V roce 1924 přešel na fyzikální oddělení Leningradské univerzity, kterou absolvoval v roce 1927. Nastoupil jako vědecký aspirant do Leningradského fyzikálně-technického institutu, který vedl A. F. Ioffe.^[2][3]

V letech 1926–1927 publikoval své první práce z teoretické fyziky.^[3] Od roku 1929 strávil půldruhého roku v zahraničí, v Dánsku, Anglii a Švýcarsku, kde pracoval s předními teoretickými fyziky, především s Nielsem Bohrem, kterého od té doby pokládal za svého jediného učitele. ^[2] V Cambridgi se setkal s Petrem Kapicou, který pracoval v Cavendishově laboratoři.

Po konfliktu s Ioffem ^[3]opustil Leningradský institut a od roku 1932 působil Landau v Charkově, na Ukrajinském fyzikálně-technickém institutu. Pracoviště se brzy stalo centrem teoretické fyziky v Sovětském svazu. Zde také začal spolu s Jevgenijem Lifšicem i dalšími spolupracovníky psát svůj kurs teoretické fyziky (viz dále). Pobývalo zde na stážích též několik mladých a významných zahraničních fyziků, jako maďarský fyzik Laszlo Tisza a československý fyzik Georg Placzek, spoluautor některých Landauových prací.

Od roku 1934 Landau žil s chemičkou Korou Drobancevovou. Vzali se až v roce 1946 krátce před narozením syna Igora, který se stal experimentálním fyzikem.

Naivně „antiburžoazní“ názory Landaua v jeho raném období se radikálně změnily v období nastupujícího stalinského „velkého teroru“. V roce 1937 pod tlakem konfliktu s rektorem, politického ohrožení i profesních střetů požádal svého přítele Petra Kapicu o přijetí do jeho nově vznikajícího Institutu fyzikálních problémů v Moskvě, kde se stal vedoucím teoretického oddělení.

V roce 1938 se spolu s přítelem Korecem měl podílet^[4] na sepsání protistalinského letáku, varujícího před stalinským fašismem. 28. dubna 1938 byl zatčen a strávil rok ve vězení. Velice statečně se za něj postavil Petr Kapica, který hned v den zatčení napsal Stalinovi odvážný dopis a spolu s intervencí řady vlivných zahraničních vědců (zejm. Nielse Bohra), dosáhl alespoň mírných podmínek Landauova věznění. Po roce napsal Kapica další dopis, tentokrát Molotovovi, a na jeho odpovědnost byl Landau propuštěn. Stal se jiným člověkem, tichým a opatrným. Pracovníkem Institutu fyzikálních problémů zůstal po zbytek života.^[2] Pracoval zde na problémech z fyziky nízkých teplot, teorie kosmického záření a elementárních částic a mnoha dalších.

Od roku 1943 do roku 1947 byl Landau profesorem na katedře fyziky nízkých teplot na Fyzikální fakultě Moskevské státní univerzity. Mezi jeho žáky patřil i významný československý fyzik Jozef Kvasnica.

V letech 1945–1953 se podílel na sovětském atomovém projektu. Za práci v Atomovém projektu mu byly uděleny Stalinovy ceny (1946, 1949, 1953), Leninův řád (1949) a titul Hrdina socialistické práce (1954). V letech 1955–1968 byl profesorem na katedře kvantové teorie a elektrodynamiky Fyzikální fakulty Moskevské státní univerzity.

V lednu 1962 měl Landau těžkou automobilovou nehodu a 59 dní byl v kómatu. Landau přežil mimo jiné i díky solidaritě vědců po celém světě, kteří zorganizovali pomoc při jeho léčení.^[2][3] Na jeho léčení se podíleli odborníci ze SSSR, Kanady a Francie. Z následků nehody se však až do své předčasné smrti roku 1968 nikdy zcela nevzpamatoval. Zemřel 1. dubna 1968, na trombózu po operaci obstrukce střeva. Byl pohřben na Novoděvičím hřbitově v Moskvě

Za svou práci získal během života mnoho ocenění v Sovětském svazu i v zahraničí, byl členem vědeckých akademií několika států (SSSR, Dánsko, USA, Anglie, Nizozemsko). V roce 1962 obdržel Nobelovu cenu za průkopnické teorie kondenzovaných stavů látky, zejména kapalného hélia.^[5] Cenu mu předal v moskevské nemocnici švédský velvyslanec.^[2][3]

Landau byl rehabilitován až 22 let po své smrti. V roce 1990 bylo trestní řízení proti němu odloženo pro nedostatek důkazů.

Byl po něm pojmenován kráter na Měsíci a planetka č. 2142.^[2]

Landau a Lifšic: Kurz teoretické fyziky

Landau vytvořil školu teoretické fyziky, kam patřili např. Pomerančuk, I.M.Lifšic, J.M.Lifšic, A.A.Abrikosov, A.B.Migdal, L.L.Pitajevskij, I.M.Chalatnikov. Vědecký seminář, který Landau řídil, vstoupil do dějin teoretické fyziky. Spolu s Jevgenijem Lifšicem je Landau uveden jako hlavní autor u většiny dílů Kurzu teoretické fyziky, který byl přeložen do mnoha jazyků a doposud je využíván studenty a fyziky celého světa.

• Díl 1: „Mechanika“. L.D.Landau, J.M.Lifšic
• Díl 2: „Klasická teorie pole“. L.D.Landau, J.M.Lifšic
• Díl 3: „Kvantová mechanika: Nerelativistická teorie“. L.D.Landau, J.M.Lifšic
• Díl 4: „Kvantová elektrodynamika“. V.B.Beresteckij, J.M.Lifšic a L.P.Pitajevskij
• Díl 5: „Statistická fyzika 1“. L.D.Landau, J.M.Lifšic
• Díl 6: „Mechanika kontinua“. L.D.Landau, J.M.Lifšic
• Díl 7: „Teorie pružnosti“. L.D.Landau, J.M.Lifšic
• Díl 8: „Elektrodynamika kontinua“ L.D.Landau, J.M.Lifšic a L.P.Pitajevskij
• Díl 9: „Statistická fyzika 2“. J.M.Lifšic, L.P.Pitajevskij
• Díl 10: „Fyzikální kinetika“. J.M.Lifšic, L.P.Pitajevskij

Ke vzniku Kurzu: O Landauovi je z četných svědectví jeho spolupracovníků dobře známo, že nebyl prakticky schopen písemně stylizovat své fyzikální práce. I ty časopisecké práce, u nichž je napsán jako jediný autor, pro Landaua většinou „pod jeho vedením“ sepsal J. M.Lifšic. Vždy proto existovala otázka, jak vlastně vznikl tento monumentální Kurz, o kterém se mezi fyziky říká, že jej „Lifšic nevymyslel a Landau nenapsal“. V zájmu historické objektivity je zapotřebí doplnit málo známou skutečnost, že ke vzniku Kurzu významně přispělo i několik jiných (a mezi spoluautory neuvedených) fyziků, takže Landau s Lifšicem nejsou ani zdaleka jeho jedinými hlavními autory. Např. prvá verze Statistické fyziky, která dokonce vyšla historicky jako vůbec první svazek Kurzu v roce 1938, je s vysokou pravděpodobností též dílem geniálního teoretického fyzika Matveje Petroviče Bronštejna. Bronštejn byl krátce předtím zatčen stalinskou NKVD a po půlroce coby oběť „velkého teroru“ popraven. Proto jakákoliv zmínka o jeho autorství nemohla být tehdy uvedena. Později, kdy byl Kurz dále upravován a rozšiřován, již tato okolnost nebyla nikdy napravena. Otázky autorství a citace primárních zdrojů nejsou právě silnou stránkou tohoto jinak výjimečného a stále ceněného díla.^[6][7][2]

Odkazy

Reference

Literatura

• KRAUS, Ivo. Fyzika v kulturních dějinách Evropy (Atomový věk). 1.. vyd. Praha: ČVUT, 2010. ISBN 978-80-01-04546-6. 
• Kapalné helium, Lambda Point Experiment a STS-52 [online]. 2022-10-21 [cit. 2022-10-23]. Dostupné online. 

Související články

• Elefter Luarsabovič Andronikašvili

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lev Davidovič Landau
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lev Davidovič Landau na Wikimedia Commons
• Lev Davidovič Landau – anglicky
• Lev Landau – rusky^{[nedostupný zdroj]}
• Landau, Kapica a Stalin
• https://edu.techmania.cz/cs/encyklopedie/vedec/1224/landau