Lucius Livius Andronicus

Lucius Livius Andronicus
Rodné jménoLucius Livius Andronicus
Narození280 př. n. l.
Tarentum
Úmrtí200 př. n. l. (ve věku 79–80 let)
Řím
Povoláníbásník, překladatel, spisovatel a dramatik
Významná dílaOdysseia
Rodičea
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lucius Livius Andronicus z Tarenta (kolem 278 př. n. l., Tarent – po r. 240 př. n. l.) byl římský dramatik řeckého původu.

Roku 272 př. n. l. byl Tarent dobyt Římany a L. Andronicus byl prodán do otroctví do Říma.

V dospělosti vyučoval děti M. Livia Salinatora, který jej propustil na svobodu. Po svém propuštění zůstal učitelem – vyučoval latinu a řečtinu. Protože byl v latině nedostatek psané literatury, přeložil Odysseu, a to saturnským veršem, který se používal v nejstarší římské poezii. Přestože byl jeho překlad značně nedokonalý, sloužil jako školní pomůcka až do Horatiova překladu a položil základ římskému básnictví.

Roku 240 př. n. l. hrál „Ludi Romani“ – hry v latině, které měly velký úspěch a Římané pak zařadili hry na řadu slavností.

Později přeložil a napsal řadu her, které se podobají hrám populárním v tehdejším Řecku. S těmito hrami se do latiny dostalo mnoho básnických způsobů (především trocheje a jamby).

Za druhé punské války (207 př. n. l.) složil, na rozkaz senátu, píseň „Iuno Regina“ – Královna Junona.

Za svého života byl velmi uznávaným autorem – na jeho počest byl básníkům a divadelním hercům vyhrazen Minervin chrám na Aventině. Zde se mohli scházet ke společným bohoslužbám a poradám. Tím básníci v Římě získali jakési úřední uznání.

Pozdějšími autory nebyl příliš uznáván a ve zlaté době byla jeho díla podrobena drtivé kritice. Jeho díla nebyla považována za dostatečně dobrá ani kompozičně ani jazykově (jeho jazyk byl příliš hrubý). Tato kritika byla zcela jistě pravdivá, ale kritici jako by zapomněli na dobu vzniku jeho děl a na jeho velký význam ohledně rozvoje latinské literatury a latiny vůbec.

Odkazy

Literatura

  • Václav Bahník. heslo Livius Andronicus. In: kolektiv autorů. Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. S. 350.

Související články

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • NKC: osd2013772911
  • BIBSYS: 90154405
  • BNE: XX1001143
  • BNF: cb12415198c (data)
  • CANTIC: 981060960174506706
  • CiNii: DA06188574
  • GND: 118728636
  • ICCU: RLZV038739
  • ISNI: 0000 0001 3993 751X, 0000 0004 5875 805X
  • LCCN: n80049661
  • NLI: 987007272455605171
  • NLP: a0000002966234
  • NTA: 07002040X
  • PLWABN: 9810618267005606
  • SELIBR: 255159
  • SUDOC: 03326886X
  • VcBA: 495/32834, 495/32835, 495/32836
  • VIAF: 178307060, 4607168290797257610009, 89039247, 864154257898924151479, 49167863697122740544, 4138167807337018130001, 133167807452718130008
  • WorldCat Identities: lccn-n80049661