Moschos ze Syrakús

Moschos ze Syrakús
Narození	Syrakúsy
Povolání	básník a filolog
Národnost	řecká
Období	polovina 2. století př. n. l.
Žánr	bukolická poezie
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Moschos ze Syrakús (starořecky Mόσχος ο Συρακούσιος) byl starověký řecký bukolický básník a filolog tvořící pravděpodobně v polovině 2. století př. n. l.^[1]

Život a dílo

O jeho životě není prakticky nic známo. Dříve uváděná informace, že byl současníkem a učitelem básníka Bióna ze Smyrny,^[2] je nyní považována za nesprávnou.^[3] Podle dnešních výzkumů tvořil Moschos kolem roku 150 př. n. l. a byl žákem a přítelem Aristarcha ze Samothráky, správce a knihovníka v Alexandrijské knihovně. Podle Sudy (nebo Suidy), středověkého byzantského encyklopedického slovníku z 10. století, je Moschos po Theokritovi druhým básníkem, který skládal pastýřské písně. ^[4].

Pod jeho jménem se dochovalo několik zlomků bsání a epigramů citovaných Ióannésem Stobaiem, dvě básně obsažené v Palatinské antologii, epyllion Europa (Εὐρώπη) o únosu krásné Európy Diem v podobě býka.^[5] a báseň Erós uprchlík (Eρως Δραπέτη).^[4]

Dvě další básně, které mu byly v té či oné době připisovány, nejsou dnes již považovány za jeho dílo. Jedná se jednak o báseň Megara (Μεγάρα), sestávající z dialogu mezi Megarou, manželkou Hérakla a jeho matkou Alkménou, jednak o Žalozpěv na Bijóna (Επιτάφιος Βίωνος), jehož autorem je ve skutečnosti neznámý Biónův pokračovatel.

Moschovo básnické dílo napodobuje Theokrita, ale často mu schází jeho opravdová živost a přirozenost.^[6] Své básně psal v daktylských hexametrech a dórském dialektu převážně na erotické a mytologické náměty. Kromě poezie byl známý také svými filologickými spisy, z níž se ale nic nedochovalo.^[1] Během renesance bylo jeho dílo překládáno a napodobováno různými spisovateli, jako byl italský básník 16. století Torquato Tasso nebo anglický dramatik Ben Jonson.^[3]

České překlady

Moschovy básně jsou česky většinou vydávány společně s básněmi Theokritovými a Biónovými. K prvním překladatelům patřili Josef Jungmann, František Krsek a Jan Vondráček.^[7]

Knižně vyšlo:

• Výbor ze spisovatelů řeckých. Díl II. - Básnická mluva. Jičín: František Jan Kastránek 1827, uspořádal a přeložil František Šír, výbor obsahuje pod jeho jménem Žalozpěv na Bijóna.
• Řečtí bukolikové (Idyly - Theokritos, Moschos, Bion), Praha: Společnost přátel antické kultury 1927, vybral a přeložil Rudolf Kuthan.
• Europa. Praha: Jaroslav Picka 1933, přeložil Rudolf Kuthan.
• Řecké epigramy Anthologie Palatinské. Praha: Česká akademie věd a umění 1938, přeložil Rudolf Kuthan.
• Výbor z řecké poesie v překladech, Praha: Jan Laichter 1941, 2. rozšířené vydání, uspořádal Karel Hrdina, přeložil Rudolf Kuthan.^[8]
• Řečtí idylikové: Theokritos - Moschos - Bion, Praha: Toužimský a Moravec 1946, vybral a přeložil Rudolf Kuthan.
• Poslední růže. Praha: Československý spisovatel 1964, uspořádal a Rudolf Mertlík, výbor ze staré řecké lyriky obsahuje jednu ukázku z básníkovy tvorby.
• Písně pastvin a lesů. Praha: Svoboda 1977, přeložili Rudolf Kuthan a Václav Dědina.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Autor Moschus ve Wikizdrojích (anglicky)
• Autor Μόσχος ve Wikizdrojích (řecky)
• Osoba Moschus ve Wikicitátech (anglicky)
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Moschos ze Syrakús
• Moschos ze Syrakús na projektu Gutenberg
• (česky) Písně pastvin a lesů na webu Databazeknih.cz