Sojuz T-15

Sojuz T-15
Údaje o lodi
Hmotnost6850 kg
Údaje o letu
Volací znakМаяк (maják)
Členů posádky2
Datum startu13. března 1986 12:33:09 UTC
KosmodromBajkonur, Kazachstán
Vzletová rampaLC1
Nosná raketaSojuz-FG
Délka letu125 dní 56 sekund
Datum přistání16. července 1986
12:34:05 UTC
Spojení se stanicí
Apogeum331 km
Perigeum366 km
Sklon dráhy51,6°
Počet oběhů1980
Navigace
Předchozí
Sojuz T-14
Následující
Sojuz TM-1

Sojuz T-15 (rusky Союз Т-15) byla sovětská kosmická loď typu Sojuz ve variantě Sojuz T, byla osmnáctou a poslední lodí své varianty. Loď byla v rámci 1. základní expedice na Mir použita k prvnímu letu na novou vesmírnou stanici Mir, vypuštěnou 19. února 1986. Posádka, Leonid Kizim a Vladimir Solovjov, následně přeletěla na stanici Saljut 7, jednalo se o první přelet mezi dvěma vesmírnými stanicemi v historii kosmonautiky. Zároveň to byl první pilotovaný let po katastrofě raketoplánu Challenger.

Posádka

Hlavní posádka
Pozice Kosmonauti
Velitel Sovětský svaz Leonid Kizim, (3) CPK
Palubní inženýr Sovětský svaz Vladimir Solovjov, (2) NPO Eněrgija

V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této expedice.

Záložní posádka
Pozice Kosmonauti
Velitel Sovětský svaz Alexandr Viktorenko, CPK
Palubní inženýr Sovětský svaz Alexandr Alexandrov, NPO Eněrgija

Průběh letu

Start, spojení s Mirem

Start se uskutečnil 13. března 1986 ve 12:33:09 ze startovacího komplexu Gagarinův start na kosmodromu Bajkonur. Kvůli úspoře paliva bylo manévrování ke stanici Mir prodlouženo na dva dni (jednodenní manévrování vyžaduje přibližně 60–70 kg pohonných hmot v automatickém režimu, ale dvoudenní jen 14–20 kg). Když se stanice přiblížila k lodi asi na 200 metrů, pomocí ručního řízení se Sojuz spojil se spojovacím uzlem Miru. Ke spojení došlo 15. března ve 14:38 SEČ. Po kontrole hermetičnosti spoje první posádka vstoupila na stanici necelý měsíc po jejím vypuštění.

Posádka nejprve prověřila systémy stanice a uvedla je do chodu. Kosmonauti zkoušeli různé způsoby řízení letu komplexu a prověřovali činnost palubního počítače. Kromě jiného také fotografovali Halleyovu kometu a zkoušeli dynamické vlastnosti orbitálního komplexu v experimentu REZONANS (také při korekci dráhy). 23. března byl vyzkoušen nový systém rádiového spojení s řídícím střediskem pomocí systému LUČ. V dnech 21. března20. dubna byla k Miru připojena nákladní loď Progress 25, od 26. dubna do 22. června ji vystřídala Progress 26.

Přelet na Saljut 7

Po vyložení nákladu z Progressu 26 se posádka začala připravovat na přelet ke stanici Saljut 7. Dráha Saljutu byla v bezpilotním režimu upravena tak, aby byla jen o málo vyšší, než dráha Miru a v době zahájení manévru svíraly polohy Miru a Saljutu se středem Země úhel asi 30°, což odpovídá vzdálenosti přibližně 3500 km. Mir, protože obíhal po nižší dráze, se v souladu s třetím Keplerovým zákonem k stanici Saljut pomalu přibližoval a v závěru manévru byly od sebe stanice vzdáleny jen 200 km.

5. května, po 51denním pobytu na stanici Mir kosmonauti v lodi Sojuz T-15 opustili stanici a byl zahájen 29hodinový přelet na Saljut 7. Během něj proběhly dvě korekce dráhy a nakonec posádka zahájila závěrečné ruční přibližování. 6. května v 17:58 SEČ se Sojuz T-15 spojil se stanicí Saljut 7. Úkolem posádky bylo nejdříve prověřit stav systémů, případně je opravit a uvést do chodu, potom přišly na řadu geofyzikální a vědeckotechnické experimenty. Postupně proběhlo celkově osm výstupů do vesmíru s celkovou dobou trvání 31 hodin 40 minut. První z nich se uskutečnil 28. května. Sojuz T-15 se od stanice Saljut 7 oddělil 25. června 1986 v 15:58 SEČ, čímž skončila pilotovaná část letu stanice. Po odletu kosmonautů byly provedeny dvě velké korekce dráhy, stanice Saljut přešla na nižší dráhu než Mir.

Návrat posádky na Mir

Po dvou korekcích dráhy Sojuzu se loď opět přiblížila k Miru a v ručním režimu se s ním spojila. V závěrečných dnech letu kosmonauti pokračovali ve vědeckých výzkumech, především v dálkovém průzkumu Země. Od 2. července do konce letu probíhal experiment GEOEKS-86, jehož součástí bylo snímkování vybraných oblastí z letadel i pozemní měření. Na závěr letu kosmonauti zintenzívnili tělesná cvičení a lékařskou kontrolu svého stavu.

Přistání

Loď se od stanice oddělila 16. července v 9:09 SEČ, po 70 dnech. Vlastní sestup začal 205sekundovým zážehem motoru a kabina s kosmonauty hladce dosedla na Zem 16. července 1986 v cílové oblasti 55 km severovýchodně od Arkalyku v Kazachstánu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sojuz T-15 na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

  • Sojuz T-15 v Malé encyklopedii kosmonautiky
Kosmické lodi Sojuz a jejich seznam
Sojuz-MS (2016– )
MS-01MS-02MS-03MS-04MS-05MS-06MS-07MS-08MS-09MS-10MS-11MS-12MS-13MS-14MS-15MS-16MS-17MS-18MS-19MS-20MS-21MS-22MS-23MS-24MS-25 • MS-26 (plánováno) • MS-27 (plánováno)
Sojuz-TMA-M (2010–2016)
TMA-01MTMA-02MTMA-03MTMA-04MTMA-05MTMA-06MTMA-07MTMA-08MTMA-09MTMA-10MTMA-11MTMA-12MTMA-13MTMA-14MTMA-15MTMA-16MTMA-17MTMA-18MTMA-19MTMA-20M
Sojuz-TMA (2003–2011)
TMA-1TMA-2TMA-3TMA-4TMA-5TMA-6TMA-7TMA-8TMA-9TMA-10TMA-11TMA-12TMA-13TMA-14TMA-15TMA-16TMA-17TMA-18TMA-19TMA-20TMA-21TMA-22
Sojuz-TM (1986–2003)
TM-2TM-3TM-4TM-5TM-6TM-7TM-8TM-9TM-10TM-11TM-12TM-13TM-14TM-15TM-16TM-17TM-18TM-19TM-20TM-21TM-22TM-23TM-24TM-25TM-26TM-27TM-28TM-29TM-30TM-31TM-32TM-33TM-34
Sojuz-T (1976–1986)
T-2T-3T-4T-5T-6T-7T-8T-9T-10-1T-10T-11T-12T-13T-14 • T-15
Sojuz 7K-TM (1975–1976)
161922
Sojuz 7K-T (1973–1981)
121314151718a182021232425262728293031323334353637383940
Sojuz 7K-OKS (1971)
1011
Sojuz 7K-OK (1966–1971)
134 • 5 • 6789
Nepilotované
Kosmos 133 • Kosmos 140 • Kosmos 186 a Kosmos 188 • Kosmos 212 • Kosmos 213 • Kosmos 238 • Sojuz 2 • Kosmos 379 • Kosmos 396 • Kosmos 398 • Kosmos 434 • Kosmos 496Kosmos 573Kosmos 613Kosmos 638Kosmos 670Kosmos 672Kosmos 772Kosmos 869Kosmos 1001Kosmos 1074Sojuz 20Sojuz T-1Sojuz TM-1
Sojuz 7K-L1 (1966–1970)