Tahar Ben Jelloun

ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Tahar Ben Jelloun
Narození1. prosince 1947 (76 let)
Fes
Povoláníspisovatel, básník, psychoterapeut, romanopisec a malíř
Alma materMohammed V University
Významná dílaو
Cette aveuglante absence de lumière
La Nuit sacrée
OceněníGoncourtova cena (1987)
komandér Řádu umění a literatury (1995)
International IMPAC Dublin Literary Award (2004)
velkodůstojník Řádu čestné legie (2007)
komandér Národního řádu za zásluhy (2012)
… více na Wikidatech
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tahar ben Jelloun (arabsky طاهر بن جلون‎; * 1. prosince 1947 Fes, Maroko)[1][2] je prozaik, básník, esejista a novinář původem z Maroka, žijící ve Francii. Patří k nejpřekládanějším arabským autorům a předním představitelům frankofonní maghrebské literatury.

Biografie

Tahar Ben Jelloun navštěvoval v rodném městě nejprve bilingvní arabsko-francouzskou základní školu, poté studoval na francouzském gymnáziu v Tangeru. V Rabatu pokračoval ve studiu filozofie na univerzitě Mohammeda V. V této době začal se psaním básní, které vyšly ve sbírce Hommes sous linceul de silence (1971, Muži pod rubášem z ticha). Po úspěšném ukončení studia filozofii vyučoval. Nicméně, v roce 1971 opustil Maroko a odešel do Francie, protože nebyl schopen reflektovat arabizaci výuky filozofie a necítil se vzdělán k tomu arabsky přednášet. Usadil se v Paříži, kde pokračoval ve studiu psychologie.

Od roku 1972 je pravidelným přispěvatelem deníku Le Monde. V roce 1975 obdržel doktorát ze sociální psychiatrie; jeho styl psaní bude od nynějška prosycen zkušenostmi z psychoterapie.

V roce 1985 vydává román Dítě pouště (L'Enfant de sable), který ho proslaví. Za knihu Posvátná noc (La Nuit sacrée), volné pokračování Dítěte pouště, obdrží v roce 1987 prestižní Prix Goncourt.

Kromě románu je i autorem pedagogických esejí, např. Rasismus vysvětlený mé dceři (Le Racisme expliqué à ma fille, 1998) nebo Islám vysvětlený dětem (L'Islam expliqué aux enfants, 2002) a často se účastní přednášek na školách a univerzitách, ať už v Maroku, ve Francii nebo jinde v Evropě.

Jeho romány Dítě pouště a Posvátná noc jsou přeloženy do více než čtyřiceti jazyků, mimo jiné do korejštiny, hindštiny, indonéštiny. Rasismus vysvětlený mé dceři, který byl knižním trhákem s více než 400 000 prodanými exempláři, je pak přeložen do 33 jazyků, z nichž stojí za zmínku africké jazyky afrikánština, ixixhosa a swati, dále pak bosenština a esperanto.

Zajímavostí je, že do arabštiny si většinu knih přeložil sám.

Dílo – výběr

  • Hommes sous linceul de silence, 1971
  • Harrouda, 1973, první román
  • Moha le fou, Moha le sage
  • À l’insu du souvenir, básně
  • L'Enfant de sable, 1985
  • La nuit sacrée, 1987 – Posvátná noc – do češtiny přeložili Anna Lukavská a Erik Lukavský, vyšlo v nakladatelství Dauphin
  • Jour de silence à Tanger, 1990 – Tichý den v Tangeru, 2003 do češtiny přeložili Anna Lukavská a Erik Lukavský, vyšlo v nakladatelství Dauphin
  • Les Yeux baissés, román
  • L’Ange aveugle, povídky
  • Le premier amour est toujours le dernier, povídky
  • Les Raisins de la galère
  • Le Racisme expliqué à ma fille, 1997 – do češtiny překládáno jako Tati, co je to rasismus?, vyšlo v nakladatelství Dauphin
  • L’Auberge des pauvres
  • Le Labyrinthe des sentiments
  • L’Islam expliqué aux enfants
  • Amours sorcières
  • Le Dernier Ami, – Poslední přítel, 2011 do češtiny přeložili Anna Lukavská a Erik Lukavský, vyšlo v nakladatelství Fra
  • La Belle au bois dormant
  • Partir
  • Yemma
  • L’École perdue
  • Sur ma mère
  • Au pays
  • Beckett et Genet, un thé à Tanger
  • Jean Genet, menteur sublime
  • Par le feu
  • L'Étincelle — Révolte dans les pays arabes
  • Que la blessure se ferme
  • Le Bonheur conjugal
  • Au seuil du paradis
  • Mes contes de Perrault

Odkazy

Reference

  1. TRIERWEILER, Valérie. Tahar Ben Jelloun : sacré romancier!. Paris Match [online]. Hachette Filipacchi Médias, 2017-04-17 [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. ISSN 0397-1635. (francouzsky) 
  2. MEILLON, Hervé. Tahar Ben Jelloun : “Ne rien dire ou ne rien faire est dramatique”. Clin d'œil [online]. TVA Publications, 2016-12 [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Tahar Ben Jelloun na Wikimedia Commons
  • Osoba Tahar Ben Jelloun ve Wikicitátech
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech