Zbigniew Ziobro

Zbigniew Ziobro
Stranická příslušnost
Členství	Suverénní Polsko (od 2012) Právo a spravedlnost (od 2001)
Narození	18. srpna 1970 (53 let) Krakov
Choť	Patrycja Kotecka
Alma mater	Jagellonská univerzita (do 1994)
Profese	politik, právník a advokát
Ocenění	Wprost Person of the Year (2006)
Podpis
Webová stránka	www.zbigniewziobro.pl
Commons	Zbigniew Ziobro
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zbigniew Tadeusz Ziobro [zbigněv tadeuš žobro] (* 18. srpna 1970 v Krakově) je polský právník a politik, zakladatel a předseda strany Suverénní Polsko (polsky Suwerenna Polska). Je poslanec Sejmu, byl ministrem spravedlnosti a generálním prokurátorem Polska (2015–2023). V minulosti byl generálním prokurátorem a ministrem spravedlnosti ve vládách Kazimierza Marcinkiewicza a Jarosława Kaczyńského (2005-2007) a členem polské Národní justiční rady (orig. Krajowa Rada Sądownictwa).

Životopis

Syn Jerzyho a Krystyny. Rané dětství a školní léta prožil ve městě Krynica-Zdrój (jeho otec byl ředitel tamního sanatoria). V roce 1994 ukončil studium na katedře práva a administrativy na Jagellonské univerzitě. Prokurátorskou praxi a zkoušky si odbyl na okresní prokuratuře v Katovicích.

V letech 1998-2000 pracoval na generální celní inspekci, poté byl poradcem ministerstva vnitra (Ministerstwo Spraw Wewnętrznych i Administracji ve vládě Marka Biernackého. Od března do července 2001 byl náměstkem na ministerstvu spravedlnosti a jeden z nejbližších spolupracovníků ministra Lecha Kaczyńského. Po jeho demisi ministerstvo opustil.

V roce 1997 zpracoval právní expertízu zadanou poslaneckým klubem Volební akce Solidarita ve věci rozhodnutí vojenské prokuratury o umoření řízení proti plukovníku Ryszardu Kuklińskému, odsouzenému za Polské lidové republiky k trestu smrti.

V. 2. polovině 90. let publikoval tři články z oblasti práva: Przestępstwa na szkodę wierzyciela - kontrowersje interpretacyjne v měsíčníku Prokuratura i Prawo ze dne 31. 10. 1996, Mętne kryteria v deníku Rzeczpospolita (24. 11. 1998), Spór o nieznaczną ilość narkotyków opět v deníku Rzeczpospolita (4. 2. 1999).

V roce 1999 spolu s Witoldem Gadowskim založil v Krakově Společnost Katon a Centrum pomoci obětem trestných činů, poskytující bezplatnou právní pomoc. Podílel se též na tvorbě programu „Bezpečný Krakov“, přijatý radou města Krakova v témže roce. Je autorem novelizace trestního zákoníku, která zostřila tresty za nejtěžší trestné činy.

V roce 2001 se stal členem strany Prawo i Sprawiedliwość a byl zvolen do Sejmu za volební okrsek Krakov. Zasedal ve vyšetřovací komisi ustavené pro tzv. Rywinovu aféru. Vypracoval zprávu, podle kterého odpovědnost za nezákonnosti svázané s novelizací zákona o rádiovém a televizním vysílání nese premiér Leszek Miller, viceministryně kultury a šéfka premiérových poradců Aleksandra Jakubowska, ministr Lech Nikolski, předseda TVP Robert Kwiatkowski a tajemník polské Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Włodzimierz Czarzasty. Sejm přijal zprávu 24. září 2004.

V říjnu 2002 kandidoval za Právo a spravedlnost na post primátora Krakova, neprošel však do druhého kola. V parlamentních volbách v roce 2005 získal 120 188 hlasů a obhájil tak post poslance. Byl šéfem volební kampaně Lecha Kaczyńského v prezidentských volbách v témže roce.

Od 31. října 2005 do 7. září téhož roku a poté opět od 11. října 2007 do 16. listopadu téhož roku byl ministr spravedlnosti a generální prokurátor Polska. Po polských parlamentních volbách v roce 2015 byl jmenován ministrem spravedlnosti, funkci zastával do roku 2023.

Osobní život

Zbygniew Ziobro je ženatý a má dva syny. V závěru roku 2023 mu byla diagnostikována rakovina jícnu.^[1]

Ocenění

V roce 2006 získal titul člověk roku týdeníku Wprost.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zbigniew Ziobro na polské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zbigniew Ziobro na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zbigniew Ziobro
• Strona oficjalna Zbigniewa Ziobry
• Sejm - strona posła V kadencji Zbigniewa Ziobry - zawiera m.in. oświadczenia, głosowania i wypowiedzi sejmowe