Jakovlev Jak-17
| Jak-17 | |
|---|---|
 Jak-17 ČSLA, Letecké muzeum Kbely | |
| Určení | stíhací letoun |
| Původ | Sovětský svaz |
| Výrobce | Tbiliský závod |
| Konstruktérská skupina | Jakovlev |
| První let | červen 1947 |
| Zařazeno | 1948 |
| Vyřazeno | počátek 60. let |
| Uživatel | Sovětské letectvo Polské letectvo Rumunské letectvo |
| Výroba | 1948-1949 |
| Vyrobeno kusů | 430 ks |
| Vyvinuto z typu | Jakovlev Jak-15 |
| Varianty | Jakovlev Jak-23 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jakovlev Jak-17 (rusky: Як-17, kód v rámci USAF/DOD: Type 16, v kódu NATO Feather) byl jeden z prvních sovětských proudových stíhacích letounů. Byl odvozen ze svého předchůdce Jaku-15.
Jak-17 byl vyvinut v roce 1947. Prototyp označený Jak-15U, konvertovaný z Jaku-15, poprvé vzlétl 6. června 1947. Nejviditelnějším rozdílem byl nový příďový podvozek. Méně viditelnou změnou oproti dřevěnému Jaku-15 byl vyšší podíl kovů v konstrukci. V březnu 1948 byl vydán příkaz k sériové výrobě a označení bylo změněno na Jak-17. Nový typ byl poprvé představen veřejnosti v roce 1949 na Sovětském leteckém dni v Tušinu. Vyráběny byly pouze dvě varianty: jednomístný stíhač Jak-17 a dvoumístný cvičný letoun Jak-17UTI. Celkem bylo v letech 1948 až 1949 vyrobeno 430 kusů.
Jak-17 jako jeden z prvních sovětských proudových letounů trpěl mnoha neduhy, mezi něž patřila relativně nízká rychlost a dolet a nespolehlivý motor založený na německém Junkers Jumo 004, s komplikovaným startem. Na druhou stranu jeho ovládání bylo velmi jednoduché a podobné ovládání rozšířených pístových stíhačů Jak-3 a Jak-9, díky čemuž byl skvělým přechodovým typem na novou proudovou techniku.
Varianty
- Jak-15U (Yak-15U-RD-10):
- UTI Yak-17-RD10 (Yak-21T): (nezaměňovat s dřívějším Jak-17-RD10)
- Jak-17:
- Yak-17UTI: (Type-26/Magnet) (také známý jako Jak-17V) – dvousedadlová cvičné verze poprvé představená veřejnosti v roce 1949 na Sovětském leteckém dni v Tušinu. Kanóny byly u této varianty odstraněny a nahrazeny kulometem UBS ráže 12,7 mm.
- Jak-21T
- Jak-17UTI
Uživatelé
Bulharsko
Bulharsko
- Bulharské letectvo používalo malý počet letadel Yak-17UTI mezi lety 1951-1954.
Čína
Čína
Československo
Československo
- Československé letectvo zkoušelo 1 stroj (výrobní číslo IS-10001) dodaný 26. října 1949 pod označením S-100.[1]
Polsko
Polsko
- Polské letectvo používalo 3 Jaky-17 a 1 Jak-17UTI od roku 1950. Ze služby byly vyřazeny v roce 1955. Poslední Jak-17 s imatrikulací SP-GLM byl používán při testování v letech 1957–1960.
Rumunsko
Rumunsko
- Rumunské letectvo používalo devět Jaků-17UTIs jako cvičné pro Jak-23 mezi lety 1951 až 1958
Sovětský svaz
Sovětský svaz
- Sovětské letectvo používalo Jaky-17 od roku 1948 do začátku 50. let.
Specifikace (Jak-17)
Technické údaje
- Osádka: 1 pilot
- Rozpětí: 9,20 m
- Délka: 8,70 m
- Výška: 2,30 m
- Nosná plocha: 14,9 m²
- Hmotnost prázdného stroje: 2081 kg
- Vzletová hmotnost : 2890 kg
- Max. vzletová hmotnost : 3240 kg
- Pohonná jednotka: 1× proudový motor Tumanskij RD-10 A
- Tah pohonné jednotky: 8,9 kN
Výkony
- Maximální rychlost: 748 km/h
- Dolet: 395 km
- Dostup: 12 750 m
- Stoupavost: 12 m/s
Výzbroj
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yakovlev Yak-17 na anglické Wikipedii.
- ↑ Letecké muzeum Kbely - Jakovlev Jak-17. vhu.cz [online]. [cit. 2007-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-13.
Literatura
- MATOULEK, Jaroslav. Jakovlev Jak-17 v Československu. Letectví a kosmonautika. Duben 2021, roč. 100., čís. 4, s. 46 a 47. ISSN 0024-1156.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakovlev Jak-17 na Wikimedia Commons - (česky) Jakovlev Jak-17 (Feather)
| Letadla Jakovlev | ||
|---|---|---|
| Stíhací letouny | 
 | |
| Bitevní letouny | ||
| Bombardéry | ||
| Transportní letouny | Jak-6 • Jak-8 | |
| Speciální letouny | ||
| Dopravní letouny | ||
| Cvičné a sportovní letouny | ||
| Víceúčelové letouny | ||
| Kluzáky | Jak-14 | |
| Experimentální letouny a projekty | ||
| Vrtulníky | ||
| Bezpilotní letouny | Šmel-1 • Pčela-1T | |
| Sjednocená letecká korporace | ||
Portály: Letectví
